Bittner: Dvě třetiny zaměstnanců nedosáhnou v ČR na důstojnou mzdu

Ekonomika Trh práce Veřejná politika

Co se v rozhovoru dozvíte?

  • Co je to minimální důstojná mzda, jak se počítá a jaké výdaje zohledňuje? 
  • Proč podle výpočtů na minimální důstojnou mzdu nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců? 
  • Jaké důsledky může mít finanční nejistota pro jednotlivce i společnost? 
  • A co by mohlo pomoci ke zvýšení mezd v Česku? 

Celá epizoda již dostupná na:

    

Dvě třetiny zaměstnanců v Česku podle výpočtů nedosáhnou na minimální důstojnou mzdu. Co tento ukazatel vlastně znamená a jak se počítá? Proč jsou české mzdy podle některých ekonomů stále nižší, než by mohly být? A jakou roli v tom hrají bydlení, odbory nebo hospodářská politika státu? 

O minimální důstojné mzdě, nízkých mzdách v Česku a ekonomických souvislostech jsme v Podniku mluvili s ekonomem Janem Bittnerem. 

 

Minimální mzdu, průměrnou mzdu nebo mediánovou mzdu zná většina lidí. Méně známým pojmem je minimální důstojná mzda. Právě o ní jsme mluvili v podcastu Podniko s ekonomem Janem Bittnerem, který se dlouhodobě podílí na jejím výpočtu. Podle něj jde o snahu zachytit něco, co v debatách o mzdách často chybí – zda je pracovní příjem skutečně schopen zajistit běžný životní standard. 

Minimální důstojná mzda jako ukazatel životní úrovně 

„Mzda nechrání vždycky člověka před chudobou,“ říká Bittner. Minimální důstojná mzda podle něj představuje hranici hrubého příjmu, která by měla umožnit důstojný život dospělému člověku a jedné závislé osobě, typicky dítěti. Na rozdíl od minimální mzdy nejde o státem stanovenou částku, ale o indikátor, který se snaží ukázat, jaký příjem je potřeba pro běžné fungování domácnosti.  

Podle nejnovějších výpočtů dosahuje minimální důstojná mzda v České republice 48 336 korun hrubého měsíčně. V Praze a Brně, kde jsou výrazně vyšší náklady na bydlení, se částka blíží 57 tisícům korun. „Pohybujeme se někde kolem průměrné mzdy a na tu nedosáhnou dvě třetiny lidí,“ upozorňuje Bittner. 

Jak se minimální důstojná mzda počítá? 

Za výpočtem stojí několik kategorií výdajů, které podle Bittnera tvoří běžný standard života. Patří mezi ně bydlení, potraviny, doprava, volný čas nebo úspory. Každá z těchto kategorií je každoročně oceňována na základě dostupných dat a odborných doporučení. 

Bittner zároveň připouští, že žádný podobný ukazatel nemůže být stoprocentně objektivní. „Každý indikátor se snaží zjednodušit realitu, která je hrozně složitá,“ říká. Stejně jako u jiných ekonomických ukazatelů i zde podle něj existují určitá rozhodnutí a předpoklady, které ovlivňují výslednou podobu výpočtu. Na druhou stranu se metodika opírá o výzkumy, zahraniční zkušenosti i konkrétní data. „Jsme někde mezi,“ shrnuje vztah mezi odborným výpočtem a hodnotovými rozhodnutími. 

Na minimální důstojnou mzdu většina zaměstnanců nedosáhne 

Podle Bittnera ale většina zaměstnanců na minimální důstojnou mzdu nedosáhne. Hlavním důvodem podle něj je dlouhodobě nízká úroveň mezd v České republice. „Myslím si, že už se o tom bavíme desítky let. České mzdy jsou nižší, než by mohly být,“ říká. Podle něj to platí i ve chvíli, kdy se vezme v úvahu produktivita práce a srovnání se západoevropskými zeměmi.  

Bittner zároveň odmítá představu, že by šlo především o problém jednotlivých zaměstnanců a jejich schopnosti vyjednat si vyšší plat. „Není to o tom, že jednotlivec si není schopný vyjednat vyšší mzdu. Je to celospolečenský problém, který vyžaduje celospolečenské řešení,“ vysvětluje. 

Podle Bittnera navíc Česko stále do určité míry těží z modelu, který byl postavený na relativně levné pracovní síle. Ten mohl v minulosti pomáhat přitahovat zahraniční investice, dnes už ale podle něj přestává fungovat. „Ten model se už docela dávno vyčerpal a my nejsme schopni udělat ten další krok,“ říká. Tím dalším krokem má podle něj být posun ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě. 

Finanční nejistota ovlivňuje celou společnost  

Důsledky nízkých mezd podle Bittnera nekončí u výplatní pásky. Část zaměstnanců si nevytváří žádnou finanční rezervu a žije v nejistotě, zda zvládne pokrýt nečekané výdaje nebo náročnější období. 

Právě tato nejistota se podle něj projevuje i během ekonomických krizí. Lidé jsou opatrnější, více omezují spotřebu a snaží se šetřit, což následně ovlivňuje i fungování ekonomiky. Na individuální úrovni pak řada lidí hledá další zdroje příjmů. Bittner připomíná, že podle dostupných šetření si přibližně pětina zaměstnanců ještě nějakým způsobem přivydělává a další lidé aktivně hledají možnosti, jak si příjem zvýšit. 

Sám ale upozorňuje, že dlouhodobé spoléhání na více zaměstnání není ideálním řešením. „Člověk by asi neměl mít zbytečně moc prací,“ říká a dodává, že vedle práce by měl zůstávat prostor i pro volný čas a další aktivity. 

Co by mohlo pomoci? 

Bittner nevěří, že existuje jedno rychlé řešení, které by české mzdy výrazně zvýšilo. Podle něj je ale zřejmé, že samotný trh problém nevyřeší. „To čekání už je příliš dlouhé,“ říká. Větší roli by podle něj měl hrát stát, který by měl jasněji určovat směr rozvoje české ekonomiky a podporovat odvětví s vyšší přidanou hodnotou. 

Důležitou součástí řešení jsou podle něj také odbory a kolektivní vyjednávání. Připomíná, že v českých odborech působí méně než deset procent zaměstnanců, zatímco ve skandinávských zemích je tento podíl několikanásobně vyšší. Právě silnější vyjednávací pozice zaměstnanců podle něj pomáhá zvyšovat mzdy i jejich podíl na ekonomických výsledcích firem. 

Na závěr ale upozorňuje, že debata o důstojné mzdě není jen debatou o výplatách. Stejně důležité jsou i životní náklady. Pokud by měl vybrat jednu oblast, kde je potřeba jednat co nejrychleji, bylo by to bydlení. „Největší problém je určitě bydlení a jeho nedostupnost,“ uzavírá.