Hudík: Olympijské hry skoro vždy končí ve ztrátě, hlavně ty zimní. V Česku bych olympiádu nechtěl

Co se v rozhovoru dozvíte: 

• Proč bývají olympijské hry pro pořadatelské destinace prodělečné a komu se naopak vyplácejí?
• Jaké náklady olympiádu nejvíce prodražují a proč jsou zimní hry ekonomicky nevýhodnější než letní?
• Co mohou pořadatelé dělat, aby ztráta nebyla tak vysoká, a jak by dopadlo případné pořádání olympiády v Česku?

Celá epizoda již dostupná na:

Podle ekonoma Marka Hudíka je pořádání olympijských her pro někoho ekonomicky výhra a pro jiné prohra. „Výhra je to určitě pro Mezinárodní olympijský výbor, pro pořadatelské město nebo stát je to téměř vždy prohra,“ říká. 

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) má na udělování her monopol, zatímco města a státy o jejich pořádání soutěží. Podle Hudíka tak „tahají za kratší provaz“ a z pomyslného „koláče“ si ukrojí méně. 

Na olympiádu se zpravidla skládáme z veřejných rozpočtů 

Největší část příjmů MOV tvoří vysílací práva a následně globální i lokální sponzoring. Podíl, který připadne pořadatelskému městu, je výsledkem vyjednávání – a to podle historických zkušeností téměř nikdy neskončí tak, aby se město dostalo do černých čísel. 

„Jako zisková olympiáda se často uvádí ta v Los Angeles. U zimních si nevzpomínám, že by nějaká byla zisková,“ říká Hudík. Zimní olympiády jsou méně populární, menší a generují výrazně nižší příjmy – podle Hudíka zhruba třetinové oproti těm letním. 

• doc. Ing. Marek Hudík, Ph.D.

doc. Ing. Marek Hudík, Ph.D.

Jako zisková olympiáda se často uvádí ta v Los Angeles. U zimních si nevzpomínám, že by nějaká byla zisková.

Předchozí Následující

Přesné náklady se podle Hudíka sledují obtížně, protože data bývají neúplná. Obecně však platí, že nejvyšší položkou je obecná infrastruktura, tedy letiště, silnice či komunikace. Následují provozní náklady her a teprve poté výstavba či úprava sportovišť. 

Na cenu má zásadní vliv také časový tlak. „Když chcete stihnout stadion nebo dálnici včas, přeplácíte kapacity a stavby se prodražují,“ dodává Hudík. 

Jak alespoň snížit ztrátu 

Podle Hudíka existují principy, jak ztrátu zmírnit. Jedním z nich je vyjednání lepších podmínek s MOV – příkladem je letošní olympiáda v italské Cortině d’Ampezzo. „V Cortině mají pokrytých až 40 % nákladů Mezinárodním olympijským výborem,“ uvádí. 

Další cestou je maximální využití již existující infrastruktury. To je i případ Cortiny, kde pořadatelé využívají zázemí ze zimní olympiády v roce 1963. 

I proto se stále častěji diskutuje myšlenka „rotujících“ olympijských měst, kde by se hry konaly opakovaně. Opakované využití sportovišť i infrastruktury by snížilo náklady i ekologickou zátěž. „Některým městům ale nevadí, že si za hry připlatí,“ podotýká Hudík. 

Olympiáda jako zdroj mýtů 

Mezi časté argumenty pro pořádání her patří zviditelnění města a nárůst turismu. Podle Hudíka je ale tento efekt nutné hodnotit kriticky. „U metropolí typu Paříž olympiáda mnoho nepřidá – turisté tam jezdí už teď,“ říká. Jednou z mála výjimek je podle něj Barcelona, která se díky olympiádě skutečně zvýraznila na turistické mapě. Pokud však město nemá turistům co nabídnout bez olympiády, zájem se dlouhodobě neudrží. 

Podobně problematický je argument růstu zaměstnanosti. „To dává smysl jen tam, kde je armáda volných lidí. V prostředí nízké nezaměstnanosti jde spíš o přesun zdrojů odjinud – a ten zvedá cenu práce,“ vysvětluje. 

Česko a olympiáda? Ideálně za hranicemi 

Má se Česko o hry ucházet? „Studie ukazují, že i po započtení nepeněžních benefitů se olympiáda nevyplácí. Spíš bych byl proti, když se díváme na celkové přínosy a náklady,“ říká Hudík. Nejvýhodnější by podle něj bylo mít olympiádu „těsně za hranicemi“ – čerpat benefity, ale nenést náklady. 

„Nechci lidem říkat, co mají chtít,“ dodává. „Jestli má někdo z olympiády radost, proč ne. Ale je důležité myslet na náklady a porovnávat, co z toho máme a co za to zaplatíme.“