Hnilica: Rodinné firmy často nezničí byznys, ale konflikty v rodině

Co se v rozhovoru dozvíte?

• Proč je často těžší firmu předat než ji vybudovat? 
• Co je to „strategie rodiny“ a proč je pro dlouhodobé fungování rodinné firmy klíčová společná strategie rodiny? 
• Proč nemusí být dítě zakladatele automaticky vhodným nástupcem a jak poznat, kdy je lepší předat firmu externímu manažerovi? 
• A kdy by měl podnikatel začít řešit nástupnictví, aby předání mělo šanci uspět?  

Celá epizoda již dostupná na:

Rodinné firmy tvoří důležitou součást české ekonomiky a mnoho z nich v následujících letech čeká první velká generační obměna. Firmy založené po roce 1989 budou jejich zakladatelé postupně předávat dětem nebo externím manažerům. Podle profesora Jiřího Hnilici, děkana Fakulty podnikohospodářské VŠE a zakladatele Centra pro rodinné firmy, ale právě předání firmy bývá často náročnější než samotné podnikání. „Vybudovat byznys vyžaduje úplně jiné kompetence než ho předat. A dost často jsou to kompetence, které jdou proti sobě,“ říká Hnilica. 

Podle něj rodina, která podniká, funguje jinak než běžná rodina. Nejde jen o vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také o správu majetku, odpovědnost a dlouhodobé rozhodování. „Rodina, která podniká, není normální rodina,“ říká. 

Do další generace úspěšně přejde jen třetina rodinných firem 

Podle Hnilici se rodinné firmy musejí vypořádávat ještě s dalšími riziky a hrozbami, než konvenční podniky, a to vztahy uvnitř rodiny. Statistiky podle něj ukazují, že pouze přibližně třetina rodinných firem úspěšně přejde na další generaci. Důvodem přitom často není špatné podnikání, ale neschopnost rodiny dohodnout se, co s firmou dál. „To, co firmy často nepřežijí, není byznysové selhání. Je to konflikt v rodině,“ vysvětluje. 

Zakladatelé bývají silné osobnosti, které firmu vybudovaly vlastní energií a rozhodností. Právě to ale může být problém při předávání. „Pokud všichni čekají jen na to, co řekne pan zakladatel, tak z toho nevznikne nic, co by mohlo mít mezigenerační trvání,“ říká Hnilica. Podle něj je proto důležité, aby zakladatel postupně ustupoval z každodenního řízení a vytvářel prostor pro novou generaci. 

prof. Ing. Jiří Hnilica, Ph.D.

Prof. Ing. Jiří Hnilica, Ph.D. je expert na strategii a řízení rodinných firem. V roce 2016 založil Centrum pro rodinné firmy VŠE (CRF). Nyní působí jako vedoucí CRF, kde vyučuje exekutivní kurzy pro rodinné firmy. Jako člen mezinárodní organizace Family Firm Institute je poradcem pro rodinné podnikání s mezinárodní certifikací Advanced Certificate in Family Business Advising. Od roku 2022 je děkanem Fakulty podnikohospodářské VŠE.

• 

Předání firmy nezačíná podpisem, ale komunikací 

Klíčové je podle Hnilici začít o budoucnosti firmy mluvit dlouho dopředu. Rodiny by si měly definovat vlastní vizi a cíle — tedy co chtějí společně budovat a proč mají vůbec pokračovat společně. 

„Říkáme, že by si měli sepsat rodinnou ústavu nebo ještě lépe strategii rodiny,” říká Hnilica. Ta podle něj pomáhá oddělit vztahy od samotného řízení firmy a nastavit jasná očekávání.  

Důležitou roli hraje i schopnost rozlišovat mezi jednotlivými rolemi — kdo je vlastník, kdo manažer a kdo pouze člen rodiny. Podle Hnilici totiž není automatické, že dítě zakladatele musí být zároveň vhodným generálním ředitelem firmy. „V rodině se nemusí najít další generální ředitel,“ upozorňuje. V některých případech proto může být vhodnější, aby firmu vedl externí manažer a rodina zůstala pouze v roli vlastníků. 

Děti by neměly firmu přebírat jen z pocitu povinnosti 

Velkým problémem může podle Hnilici být i situace, kdy další generace firmu přebírá jen kvůli tlaku nebo pocitu vděku vůči rodičům. „Pokud za tím není vlastní smysl, není to správná motivace,“ říká. 

Přestože vztahy a předávání firmy mezi generacemi představují pro rodinné firmy zásadní hrozbu, najdou se i výhody, kterou jsou pro rodinné podniky typické. Jednou z nich je podle Hnilici například to, že za firmou je vidět konkrétní člověk. „U rodinné firmy je vidět vlastník. U korporace často ne,“ říká. Právě osobní vztah k firmě podle něj zvyšuje důvěryhodnost i odolnost rodinných podniků v době krizí. 

„Majitelé bývají ochotní investovat více času, energie i vlastních prostředků, aby firmu zachránili nebo udrželi,” dodává Hnilica s tím, že rodinné firmy jsou i flexibilnější v rozhodování než velké korporace a často mají silnější vazbu na region nebo komunitu, ve které působí. 

Většina podnikatelů řeší své nástupnictví pozdě 

Hnilica zdůrazňuje, že pokud chce zakladatel firmu opravdu předat další generaci, měl by s tím začít mnohem dřív než kolem padesátky. „Kolem padesátky už by v tom měl mít podnikatel poměrně jasno,“ říká. 

Ideální předání podle něj nastává ve chvíli, kdy je zakladatel stále aktivní a může další generaci postupně předávat zkušenosti i odpovědnost. Zároveň ale dodává, že prodej firmy není selhání. Pokud rodina nechce nebo nedokáže v podnikání pokračovat, může být prodej legitimním řešením. I v takovém případě je ale podle něj důležité, aby rodina o podobném rozhodnutí otevřeně komunikovala. 

„Základní premisa úspěšného předání je, že zakladatel chce předat a další generace chce převzít,“ uzavírá Hnilica.