Hönig: Regulace cen pohonných hmot v ČR splnila svůj účel. Výrazný růst cen neočekávám

Co se v rozhovoru dozvíte?

• Jak se krize v Hormuzském průlivu promítá do cen benzínu a nafty v Česku? 
• Proč vláda přistoupila k regulaci marží a snížení spotřební daně? 
• Jaké výhody a rizika přináší regulace cen pohonných hmot? 
• Proč dopadají podobná opatření často více na malé provozovatele než na velké hráče? 
• A za jakých okolností by mohla regulace začít deformovat trh? 

Celá epizoda již dostupná na:

Uzavření Hormuzského průlivu a obavy z nedostatku ropy vyvolaly nervozitu na světových trzích. Česká vláda na situaci reagovala regulací marží distributorů pohonných hmot a snížením spotřební daně.  Podle experta na energetiku Vladimíra Höniga z Fakulty podnikohospodářské VŠE bylo možné podobnou reakci očekávat. Jak ale upozorňuje, růst cen ropy není zdaleka jen otázkou skutečného nedostatku suroviny. „Česko na ropě vyvážené Hormuzským průlivem závislé není, ale svou roli hraje také psychologie, obavy, spekulace na světových trzích a další dodatečné náklady,“ vysvětluje. 

Proč stát zasáhl a jaký to mělo dopad? 

Když ceny pohonných hmot začaly růst, vláda přistoupila ke kombinaci několika opatření. Vedle snížení spotřební daně zavedla také regulaci marží. Podle Höniga bylo možné podobný krok očekávat. Při podobných krizích totiž vlády zpravidla hledají způsob, jak zmírnit dopady na ekonomiku i běžné spotřebitele. „Ekonom vám řekne, že trh by si měl poradit sám, ale politik je odpovědný spotřebitelům a domácnostem,“ dodává. 

Přestože největší pozornost přitáhla regulace marží, větší dopad na konečné ceny mělo podle něj právě snížení spotřební daně. Regulace marží měla především zabránit tomu, aby někdo na krizové situaci nadměrně vydělával, zatímco daňová úleva se promítla přímo do cen paliv. 

Hönig odhaduje, že snížení spotřební daně znamenalo výpadek přibližně 1,6 až 2 miliardy korun měsíčně. Zároveň ale připomíná, že stát je na příjmech ze spotřební daně výrazně závislý. Jak sám s nadsázkou říká, „státy jsou závislé na spotřební dani, potřebují ji víc než upír krev“. 

Podle Höniga ale měla přijatá opatření pro spotřebitele jasný přínos. Bez nich mohly být pohonné hmoty až o 4 Kč na litr dražší. Cena paliv se navíc promítá prakticky do celé ekonomiky – od zemědělství přes výrobu potravin až po fungování firem. „Více než 90 % veškeré dopravy je založeno na ropě,“ připomíná. 

Právě proto považuje přijaté kroky z krátkodobého pohledu za přínosné. Pomohly podle něj zmírnit tlak na inflaci i na rozpočty domácností a firem. 

Malé čerpací stanice nesou větší zátěž 

Debata kolem regulace se týkala také dopadů na malé provozovatele čerpacích stanic. Ti totiž nemají stejné možnosti jako velké řetězce, které disponují vlastní distribucí, skladovacími kapacitami nebo silnější vyjednávací pozicí vůči dodavatelům. Podle Höniga proto podobná opatření dopadají na malé hráče citelněji než na velké řetězce. 

Na druhou stranu upozorňuje, že během posledních měsíců nedošlo k žádným vážným problémům ani výpadkům na trhu. „Katastrofa na těch malých čerpacích stanicích se rozhodně nekonala,“ říká. 

Kdy by se regulace mohla stát problémem? 

Přestože Hönig hodnotí dosavadní opatření pozitivně, upozorňuje, že jejich přínos souvisí především s tím, že šlo o krátkodobou reakci na mimořádnou situaci. „Ta deformace by se projevila až při dlouhodobé nebo opakované regulaci,“ upozorňuje. 

V současné situaci však neočekává, že by po skončení regulace došlo během léta k výraznému zdražení pohonných hmot. Podle něj by ceny měly zůstat přibližně na současné úrovni a případné změny by neměly být skokové. 

Jako důkaz úspěšnosti přijatých opatření uvádí především to, že na trhu nevznikly žádné zásadní problémy. Na čerpacích stanicích nevznikly fronty, neobjevil se nedostatek paliv ani přídělový systém. „Kdyby ta regulace nebo ta opatření nebyla efektivní nebo nebyla vhodná, tak by se to projevilo,“ uzavírá Hönig.