Kopkáně: Prašivé dluhopisy berou lidem úspory. Nepoctiví poradci i firmy zasluhují přísnější tresty

Co se v rozhovoru dozvíte?

• Jakou roli ve financování firem hrají dluhopisy a proč se na trhu tzv. prašivé dluhopisy objevují
• Proč finanční poradci nekvalitní firemní dluhopisy nabízejí?
• Jak rozpoznat dluhopisy, jejichž nákupu je moudré se vyhnout?
• Proč současná míra ochrany drobných investorů před nákupem nekvalitních dluhopisů není dostatečná?

Celá epizoda již dostupná na:

O firemních dluhopisech je v posledních letech slyšet častěji než dříve. Řada známých firem si úspěšně půjčila u drobných investorů spíše než u bank a po jejich dluhopisech se jen zaprášilo. Média i odborníci ale upozorňují také na kauzy, kdy některé firmy i poradci dluhopisy zneužívají a z nezkušených investorů získávají peníze, které jim už nikdy nevrátí. Jak firemní dluhopisy fungují a jak rozpoznat kvalitní dluhopis oproti těm extrémně rizikovým? A je vůbec ochrana investorů před nepoctivými poradci a podnikateli dostatečná? A tom jsme v Podniku mluvili s odborníkem na podnikové finance Heřmanem Kopkáně.

Hned v úvodu připomíná, že firemní dluhopisy nejsou na trhu cenných papírů ničím novým. Využívají se prakticky odjakživa. Přesto lze podle něj v posledních zhruba 10 letech mluvit o jakémsi boomu dluhopisů mezi drobnými českými investory, který “nastartovala” finanční krize a z ní plynoucí touha po lepších úrocích.

Spolu s tím se podle Kopkáně začaly na trhu objevovat také špatné dluhopisy, kterým by se investoři měli raději vyhnout. „Spousta firem, které dluhopisy vydávají, by se dluhem vůbec financovat neměla,“ vysvětluje Kopkáně s tím, že často jde o projekty ve fázi rozvoje, které nemají stabilní cashflow a jejich financování by mělo probíhat formou vlastního kapitálu, nikoliv dluhu.

Když mi nepůjčí banka, zkusím štěstí mezi laiky

Kopkáně vysvětluje, že firmy se mohou financovat buď vlastním kapitálem, nebo dluhem. A ten může mít podobu bankovního úvěru či dluhopisu. Podle Kopkáně si tak na trhu s firemními dluhopisy snaží půjčovat i ty firmy, kterým zkrátka banky nepůjčí, protože pravděpodobnost nesplacení dluhu je příliš vysoká.

Podle Kopkáně je riziko nejvyšší v situaci, kdy firma pomocí dluhopisu hodlá financovat projekt, který nemá provozní zisky. „Firma, která vydává nebo má dluh, by měla být schopná ten dluh ufinancovat ze svého provozu,“ vysvětluje.

Jakmile tomu tak není, podle Kopkáně investice do takové firmy je de facto tzv. venture kapitálem, tedy rizikového kapitálu, pomocí něhož se startupy a začínající firmy bez dostatečných zisků snaží financovat svůj rozvoj vedoucí k budoucím ziskům. V takovém případě ale investoři zpravidla dostávají ve firmě podíl, který by v případě úspěchu firmy měl násobně vykompenzovat riziko, které taková investice představuje, a ne pouhý úrok z dlužné částky.

„Dluhopis by neměl sloužit k financování začínající firmy,“ zdůrazňuje. V takovém případě totiž investor fakticky financuje podíl, ale za výnosy z dluhopisu, což podle něj „není dobrý deal“.

Možná přijdete o všechny své úspory, ale poradcům to stojí za to

Velkou část trhu s dluhopisy tvoří emise, které se prodávají prostřednictvím finančních poradců. A právě zde vidí Kopkáně jeden z největších problémů. „U některých opravdu špatných emisí jde 5 až 10 % výnosu jako provize finančním poradcům,“ upozorňuje.

Takové provize podle odborníka poradce motivují prodávat dluhopisy lidem, kteří jim nerozumějí, včetně toho, jaké riziko podstupují jejich koupí. „Někteří investoři nejsou dost sofistikovaní a dost zkušení na to, aby tohle vůbec vyhodnotili,“ říká. Výsledkem je misselling — situace, kdy se riziková investice nabízí lidem, pro které není vhodná.

Na které dluhopisy si dát pozor?

Základní pravidlo pro to, do čeho investovat a do čeho ne, je přitom podle Kopkáně jednoduché: „Když něčemu nerozumím, tak do toho neinvestovat.“

Pokud o koupi nějakého firemního dluhopisu uvažuji, tak podle Kopkáně existuje několik výstražných znamení, při kterých by měl každý zodpovědný hospodář zpozornět. Tím prvním je, že dluhopisy nabízí firma bez historie či provozního zisku. Obecně je podle něj podezřelé, pokud dluhopisy nabízí firma v začátcích bez stabilního cash flow se záměrem rozvíjet svůj základní byznys. Výstražné znamení podle Kopkáně také je to, když je emise dluhopisů prodávána agresivně přes poradce.

Pokud firma přestane vyplácet kupón nebo oznámí, že nesplatí jistinu, je podle Kopkáně většinou pozdě. „Ty peníze jsou pryč. Ten projekt nevyšel a smůla,“ říká. Plno lidí si to ale podle něj neuvědomuje a existují případy, kdy takto lidé přišli o všechny své úspory.

Poradci i nepoctivé firmy si zatím nad investory myjí ruce

Kopkáně zároveň upozorňuje, že současná praxe příliš nepostihuje případy, kdy jsou dluhopisy prodávány způsobem, který je pro investory nevhodný. Podle něj by regulátoři i policie měli být aktivnější zejména tam, kde poradci nabízejí emise, o nichž „musí vědět, že neodpovídají tomu, co by ti lidi měli kupovat“.

Odpovědnost podle něj nenesou jen poradci, ale i samotní jednatelé firem, které rizikové emise vydávají. „Oni taky musí vědět, že si půjčují a s velkou pravděpodobností nebudou schopní to splatit,“ dodává. Nejvíc na tom podle něj doplácejí lidé, kteří by měli být chráněni — často investoři, kteří do jediné emise vloží většinu svých úspor. I proto by podle Kopkáně mělo být postihování nepoctivých praktik výrazně důslednější.