Legnerová: Trh práce se pere o mladé a opomíjí padesátníky. Nouze o zaměstnance se ještě prohloubí

Generace Integrace Trh práce

Co se v rozhovoru dozvíte:

  • Proč firmy stále podceňují rozdíly mezi generacemi a co to stojí zaměstnance i manažery?
  • Jak vznikají nejčastější třecí plochy mezi boomery, mileniály a „zetky“?
  • Proč české firmy nechtějí zaměstnávat lidi 50+ a jaké mýty je k tomu vedou?
  • Co skutečně chtějí mladí a proč je nelze odbýt nálepkou „líná generace“?

Celá epizoda již dostupná na:

    

Nezaměstnanost v Česku je dlouhodobě velmi nízká a zaměstnavatelé se tak potýkají s vysokou fluktuací pracovníků. Kterým výzvám aktuálně personalisté i uchazeči o zaměstnání čelí a proč je nevyhnutelné, aby se zaměstnavatelé naučili zapojovat lidi ze všech generací?

O tom jsme v Podniku mluvili s odbornicí na HR Kateřinou Legnerovou.

 

Generace Z, mileniálové a boomři sedící spolu v jedné firemní zasedačce není začátek vtipu, ale budoucnost současného pracovního trhu. Podle Kateřiny Legnerové, odbornice na HR a ředitelky Akademie personalistiky na Fakultě podnikohospodářské VŠE, to může být i výhoda. „Když se generace potkají, vzniká lepší, kreativnější tým,“ říká.

Jenže české firmy se s tím podle ní stále učí pracovat a narážejí na problémy. Důvodem je to, že každá generace do firmy přichází s jinou představou o práci. Zatímco boomři jsou hodně orientovaní na výkon a práce pro ně bývá na prvním místě, mileniálové už mnohem častěji pracovní život vyvažují tím osobním, což je podle odbornice patrné i v případě generace Z.

Konflikty či nedorozumění mezi příslušníky různých generací podle Legnerové plynou  z nedostatku porozumění. „Neposlouchají se. Starší mají mladším tendenci říkat, že takhle to budete dělat, protože se to takto dělalo vždycky. Nedávají moc příležitostí zkusit si to po svém,” říká odbornice.

„Mladí přitom mívají výborné a použitelné nápady, se kterými jsme se za celou dobu své praxe nesetkala,” zdůrazňuje.

O návrat do zaměstnání začínají mít nouzi i pětačtyřicátníci

Česko má podle statistik velmi nízkou nezaměstnanost, přesto firmy odmítají uchazeče starší padesáti let. Podle Legnerové není neobvyklé, že znevýhodňování bývají uchazeči už po pětačtyřicítce, přestože před sebou mají ještě přibližně dvacet let kariéry.

Na vině jsou podle Legnerové předsudky personalistů, kteří si s dříve narozenými generacemi spojují nižší flexibilitu, horší adaptaci na technologie, pomalejší pracovní tempo nebo strach, že starší zaměstnanci budou častěji nemocní.

Upřednostňují tak mladší kandidáty, kterých je na pracovním trhu málo a v přemíře poptávky tak nemají ostych v krátkém čase zaměstnavatele měnit. Podle Legnerové tak personalisté vinou předsudků přicházejí nejen o nespočet schopných a loakálních pracovníků, ale ještě prohlubují časté problémy s fluktuací mladých mezi zaměstnavateli.

„Je to o změně myšlení na obou stranách,“ říká Legnerová. Firmy podle ní přicházejí o obrovský talentový potenciál a současná situace už není dlouhodobě udržitelná.

Mladí nejsou líní, jen nechtějí rutinní práci

Nálepka, že generace Z „nechce makat“, je podle Legnerové nepřesná. Mladí lidé chtějí smysluplnou práci a odmítají rutinu, která nikam nevede.

„Nechtějí být podržtažky,“ říká s tím, že mladí chtějí mít odpovědnost a vidět dopad své práce. Jenže starší generace to často vnímá jako nevděk nebo neochotu projít si „píkou“.

Touha po rychlém posunu do vyšších pozic ale přirozeně vede k třenicím, protože předchozí generace je uvolňují relativně pomalu. Legnerová připomíná, že devadesátá léta, kdy rovnou do vysokých pozic zamířilo plno mladých, se pravděpodobně jen tak opakovat nebudou.

Naopak bude podle ní trvat ještě nějakou dobu, než se “jejich židle” uvolní mladším.

Podle předloňského výzkumu agentury Ipsos až 39 % příslušníků generace Z někdy trápil stres z práce natolik, že do ní nebyli schopni přijít. Legnerovou to nepřekvapuje a příčinu vidí v příliš ochranitelské výchově a uvádí příklad:

„Není vůbec neobvyklé, že kandidáty o zaměstnanání z generace Z na pohovor doprovázejí rodiče,” říká.

Zaměstnávat všechny generace bude nutnost

Co tuzemský trh práce čeká v blízké budoucnosti? Podle Legnerové není udržitelné, aby se firmy vyhýbaly dříve narozeným kandidátům o práci a upřednostňovaly jen mladé. Pokud nenastane nečekaný zlom na trhu práci či pokud do Česka nepřijde mnoho lidí z jiných zemí, tak je podle ní větší mezigenerační spolupráce ve firmách nevyhnutelná.

„Demografická křivka vypadá tak, že budeme mít zoufalý nedostatek jakýchkoliv lidí. Mladých je málo a s tím, jak budou stárnout dnešní manažeři z populačně silných ročníků konce 70. let, tak se budou také více otevírat variantě hirování starších uchazečů. Trhu práce by to mohlo prospět,” myslí si.