Pauknerová: Šéf nemá být spasitel ani nejhlasitější člověk. Kvůli takovým dobří lidé v práci končí

Leadership Management

Co se v rozhovoru dozvíte?

  • Jak vypadá typický český šéf v roce 2026 a kde má stále rezervy?
  • Proč si lidé a firmy často pletou dominanci se schopností vést?  
  • Může být vedoucí se svými podřízenými kamarád, aniž by ztratil autoritu?  
  • V čem byl Tomáš Baťa vizionář a v čem by už dnes pro lídry vzorem být neměl?  

Celá epizoda již dostupná na:

    

Typický český šéf roku 2026 je sice velmi pracovitý, ale často mu chybí sebereflexe a schopnost skutečně rozvíjet své lidi. Proč si v českém prostředí stále pleteme dominanci s leadershipem? Co by měl dobrý šéf umět a co naopak dělají ti opravdu špatní? 

To a mnohem více rozebíráme s docentkou Danielou Pauknerovou, vedoucí katedry manažerské psychologie a sociologie na FPH VŠE, v nové epizodě podcastu Podniko.  

 

Typický český šéf v roce 2026 se pohybuje někde mezi manažerem výkonu a lídrem. Podle docentky Daniely Pauknerové, vedoucí katedry manažerské psychologie a sociologie FPH VŠE, jsou čeští vedoucí pracovníci velmi pracovití a dokáží dosahovat dobrých výsledků, ale stále mají rezervy v tom, jakým způsobem se starají o své lidi.  

„Vidím tam nedostatky zejména ve smyslu dalšího rozvoje pracovníků. Je zde rezerva v naslouchání a v práci se zpětnou vazbou i sebereflexí,“ říká Pauknerová. Zatímco v 90. letech dominovala vlna dravých podnikatelů, kteří často prosazovali vlastní potřeby, současný trend směřuje k vytváření prostředí, které dává práci smysl a pomáhá lidem růst.  

Dominance vs. leadership 

Častým problémem v organizacích je záměna dominance za leadership. Podle Pauknerové stále přežívá stereotyp „silného lídra“, který musí ostatní spasit a věci tvrdě prosadit.  

„To, že vyplním komunikační prostor, že jsem nejhlasitější v celé místnosti a dávám najevo, jak jsem skvělý, ještě neznamená, že umím pracovat s lidmi,“ vysvětluje. Jako příklad uvádí vizionáře jako Elon Musk nebo Steve Jobs s tím, že navzdory svým úspěchům často nepřemýšlejí o tom, jak výsledků dosahovat skrze rozvoj svých pracovníků. Právě Muskova snaha přenést metody z firem do státní správy podle Pauknerové ukázala, že bez ohledu na kontext tento přístup nefunguje.  

I laskavý a přátelský šéf může být silným leaderem 

Mnoho vedoucích váhá, zda si s podřízenými mohou dovolit přátelský vztah, aniž by tím ohrozili svou autoritu. Pauknerová věří, že přátelské vztahy komunikaci pomáhají, ale upozorňuje, že vztah šéfa a podřízeného zůstává asymetrický, protože šéf je ten, kdo rozhoduje a hodnotí.  

Klíčem je schopnost rozhodnout v krizových momentech. „Laskavost neznamená slabost. Slabost je, když vedoucí není schopen rozhodnout, vyřešit konflikt nebo přijmout osobní odpovědnost,“ říká. Právě v kritických chvílích se podle Pauknerové ukazuje rozdíl mezi „hodným“ šéfem a skutečným lídrem. 

 

Toxické prostředí a manipulace 

Proč lidé ke svým nadřízeným často cítí odpor? Pauknerová vysvětluje, že situace, kdy má nad vámi někdo moc, není sama o sobě příjemná. Pokud se k tomu přidá neférovost, nečitelnost, nerespektování nebo manipulace, vzniká k lídrovi minimálně ambivalentní vztah.  

Toxický leadership pak podle odbornice vzniká v prostředí, kde chybí transparentnost a kontrola moci. „Toxické vedení vede k tomu, že se celá organizační kultura stane toxickou. Dochází k manipulaci, umlčování kritiků a nerovnoměrnému rozdělování zdrojů,“ popisuje docentka. Důsledkem je pak podle ní odchod schopných lidí, protože v prostředí bez respektu nikdo pracovat nechce.  

Ženy v managementu a fenomén „včelí královny“ 

Pauknerová se v rozhovoru věnuje i tématu nedostatku žen v managementu, což přisuzuje české tradici dlouhých rodičovských dovolených, které přerušují kontinuitu kariéry. Přitom firmy s diverzifikovaným vedením bývají podle výzkumů odolnější a strategičtější.  

Vyšší podíl žen ve vedení přitom podle Pauknerové do určité míry řeší také fenomén tzv.  včelí královny – tedy situace, kdy žena ve vedení k sobě nepustí další ženy. Podle Pauknerové je to způsobeno umělou konkurencí, kdy má žena pocit, že si své místo musela tvrdě vybojovat. „V okamžiku, kdy se do managementu dostane víc žen a situace se normalizuje, tyto efekty zmizí,“ věří.  

Baťa jako (ne)vzor 

Letošní výročí 150 let od narození jednoho z nejznámějších a nejúspěšnějších podnikatelů Tomáše Bati vybízí k zamyšlení, zda a v čem může být pro současné šéfy vzorem. Pauknerová uznává, že jednou z nejsilnějších Baťových stránek byla péče o komunitu zaměstnanců, kterým kromě práce poskytoval i bydlení, vzdělání i kulturní vyžití.  

Zároveň ale podotýká, že v dnešní době se Baťovým odkazem v leadershipu lze inspirovat jen velmi okrajově, pokud vůbec „V dnešní době už si nemůžeme dovolit lidem určovat jejich celý život. Ten přístup je pro nás dnes až příliš paternalistický a v tomto směru by už pro naše lídry vzorem být neměl,“ uzavírá.