Pocity radosti, naplnění, ale také střet s realitou. Jak si studenti CEMS užili kurz CSR in Practice?

Nemocnice, škola, potravinová banka či denní stacionář pro seniory – to jsou některá z míst, kde se studenti CEMS rozhodli pomáhat. Z jejich závěrečných prezentací vyplynulo, že mnohým z nich kurz CSR in Practice přinesl mnohem víc, než jen kredity do indexu.

CSR in Practice je povinný předmět v rámci studijního plánu programu CEMS VŠE, který je zaměřen na získávání praktických zkušeností v oblasti společenské odpovědnosti. Díky realizaci projektů získají studenti kurzu povědomí o různých oblastech společenské odpovědnosti a zkušenosti z jiného než čistě firemního prostředí.

V zimním semestru 2023 se studenti zapojili do následujících projektů:

• Pomoc ve skladu potravinové banky – Melina Plietker, Miriam Kastner, Julia Röder
• Péče o členy Alzheimer centra – Marek Lehký, Zuzana Košturiaková
• Dobrovolnictví v nemocnici – Robin Curtis, Hanna Fridrik
• Dobrovolnictví na základní škole – Jan Budinský, Lina Trujillo
• Sázení stromů – Louis Lecru, Alban Gagnaux, Lorenzo Santoro, Jan-Michel Gawinski
• Výuka angličtiny pro seniory – Kathrin Decknerová, Pavle Stamenic
• Sbírka finančních prostředků pro rodinu v nouzi – Karina Trang Luongová, Michael Sagols

Pomoc ve skladu potravinové banky

Počet lidí, kteří navštěvují české potravinové banky, v minulém roce vzrostl, a tak trojice spolužaček z CEMSu navštívila jeden ze skladů, kde se třídí darované potraviny před odesláním příjemcům, mezi nimiž jsou bezdomovci, dětské domovy, církevní humanitární organizace nebo domovy důchodců. Jejich úkolem bylo balit tašky s netrvanlivými potravinami a vyřazovat ty, které už jsou špatné. Rukama jim procházely také dodávky potravin ze supermarketů, včetně masa.

„Zaujalo mě, kolik potravin se vyhazuje, včetně masa a ryb!“ řekla Melina Plietker, která v potravinové bance pomáhala spolu s Miriam Kastner a Julií Röder. „Bylo to o to horší, že dvě z nás jsou vegetariánky,“ podotkla.

„Přestože jsme nepracovaly přímo v terénu ani přímo s lidmi bez domova, tak pracovníci potravinové banky byli moc vděční za naši pomoc a měli zájem o to, abychom pomáhaly dál,“ uvedla trojice během prezentace.

Péče o členy Alzheimerova centra

Další tým se rozhodl pomoci Centru Horizont, které slouží jako denní stacionář pro seniory s Alzheimerovou chorobou a demencí. Centrum provozuje církev a za skromných 150 korun denně poskytuje svým klientům pomoc, stravu a zábavu do doby, než si je vyzvednou jejich rodinní příslušníci.

„Je těžké s nimi mluvit, protože jsou opravdu zmatení. Nejsou vůbec jako moji prarodiče, kteří mluví o svém životě. Lidé v tomto zařízení si toho moc nepamatují,“ vysvětlil Marek Lehký. „Na druhou stranu i základní činnosti je velmi naplňují, a to pro mě bylo opravdu důležité zažít,“ dodal Marek, který spolu s ostatními členy týmu pomáhal klientům například s pečením vánočního cukroví a druhý den vzal některé z nich na procházku.

„Lidé v moderní společnosti hodně mluví o délce dožití, ale měli bychom spíše mluvit o kvalitě života. Je zajímavé, že lidé nemají problém platit tisíce za školky, ale nejsou ochotni zaplatit pár stovek za péči o rodiče,“ komentuje své zkušenosti Zuzana Košturiaková.

V lednu plánuje tým centrum opět navštívit, aby jeho klientům povyprávěl o svých zkušenostech ze života v různých zemích.

Dobrovolnictví v nemocnici

Další tým se rozhodl věnovat čas pacientům ve Fakultní nemocnici Motol. Největší českou nemocnici navštívil hned několikrát s cílem nabídnout pacientům zábavu. Jde o dobrovolnickou aktivitu, kterou koordinuje oficiální dobrovolnické centrum nemocnice. Robin Curtis a Hanna Fridrik absolvovali úvodní školení a byli třikrát na několika odděleních nemocnice. Většinu času si hráli s dětskými pacienty hry, které jim poskytovaly příjemné rozptýlení z jinak nepříjemného a nechtěného pobytu v nemocnici.

„Je možné dobrovolničit pravidelně, ale i jen příležitostně. Stačí kontaktovat Jonáše, koordinátora dobrovolníků, a on vám nabídne oddělení, které můžete navštívit, nebo doporučí konkrétní pacienty, kteří dobrovolníky hledají,“ vysvětlil Robin.

„Nejtěžší je nabídnout pacientům, aby s vámi strávili čas, ale je to opravdu obohacující,“ myslí si Robin. „Musíte si vybudovat důvěru, zejména u dětí, které trpí,“ podotkl a uzavřel, že se svou kolegyní Hannou chtějí v nemocnici dobrovolničit i v budoucnu.

Během svých dosavadních návštěv nemocnice chodili na ortopedické a neurologické oddělení, kde převážně s dětskými pacienty hráli hry jako UNO, Pokémon Go nebo šachy. „Onkologii jsme nenavštívili, protože bychom tam nešli s tím správným záměrem a nebyli jsme na to emocionálně připraveni,“ vysvětlila Hanna.

Dobrovolnictví na základní škole

Cílem Jana Budinského a Liny Trujillo bylo po dva dny poskytovat podporu základní škole v pražské Chýni, a to zejména formou workshopů v hodinách angličtiny, které měly studentům otevřít obzory o různých kulturách a tématech.

„Česká republika má dlouhodobý problém s nedostatkem učitelů. Angličtina je pro poznávání světa opravdu důležitá a my jsme učitelům na pár dní ulevili od stresu,“ řekl Jan. Přesněji řečeno, tým pracoval s žáky 5. až 9. třídy mezi 8 až 15 lety v hodinách angličtiny. Z prezentací a workshopů si měli odnést hlavně to, že studium angličtiny otevírá dveře k velkým příležitostem v budoucnu, jako je cestování a větší šance na úspěch.

„Měli jsme malá očekávání, co se zájmu žáků týče. Nakonec se nám ale podařilo zapojit i ty problematičtější žáky,“ uzavřela dvojice. „Uvědomil jsem si náročnost výuky. I v ní platí zákon o zachování energie. Od studentů získáte jen tolik energie, kolik jim jí sami dáte,“ prohlásil Jan během závěrečné prezentace.

Sázení stromů

Jednou z aktivit, která se v kurzu CSR in Practice pravidelně objevuje, je sázení stromů. Tentokrát se ho zúčastnili čtyři studenti: Louis Lecru, Alban Gagnaux, Lorenzo Santoro a Jan-Michel Gawinski. Pomoc nabídli organizaci Sázíme stromy – neziskovce, která za peníze firem, které se rozhodnou podpořit životní prostředí, vysazuje stromy a keře v lokalitách, které by jinak zůstaly bez vyšší vegetace.

„Někteří z nás kvůli náročné fyzické práci trpěli silnými bolestmi zad a museli navštívit chiropraktika,“ upozornil tým, který strávil celkem 16 hodin ve vlaku, aby vysadil ovocné stromy u obce Třebestovice. „Měli jsme příležitost setkat se se starostou obce, zapojit se do diskuze s místními obyvateli i s klubem seniorek a celou akci zapít svařeným vínem. Byl to opravdu příjemný zážitek,“ uzavřel tým.

„Pokud zůstanete v České republice a navštívíte obec za několik let, budete mít pravděpodobně možnost sklidit první jablka z námi vysazených stromů,“ vzkázal tým svým spolužákům při závěrečné prezentaci.

Výuka angličtiny pro seniory

„Mysleli jsme si, že obohatíme život seniorů, ale nakonec to bylo cenné pro obě strany,“ řekla Kathrin Decknerová, která se spolu se svým spolužákem Pavlem Stamenicem rozhodla vést kurzy angličtiny pro seniory, kteří navštěvují pražskou neziskovou organizaci Život 90.

„Pomáhali jsme seniorům s jazykovými dovednostmi a poskytovali jim příležitost ke společenskému setkávání,“ dodala Kathrin a Pavle, kteří pro starší, ale stále aktivní a zvídavé občany připravili čtyři dvouhodinová setkání. „Nakonec šlo o mezigenerační obohacení,“ zhodnotili.

Ačkoli bylo pro tým náročné vyvážit hodiny tak, aby se přizpůsobily různým znalostem angličtiny mezi „studenty“ a udržely jejich zájem po celou dobu dvouhodinových lekcí, výsledek byl pozitivní. „Byli velmi vděční za pomoc, podporu a interakce. Nakonec bylo také patrné, že se pomalu, ale jistě zlepšují v angličtině!“ uzavřela Kathrin.

Získávání finančních prostředků pro rodinu v nouzi

„Jako budoucí podnikatelé jsme si uvědomili, že máme dovednosti k efektivnímu získávání a rozdělování finančních prostředků na dobročinné účely,“ vysvětlila Karina T. Luongová a Michael Sagols své rozhodnutí pomoci v rámci kurzu CSR in Practice s charitativní sbírkou.

Proto se podíleli na organizaci a také se připojili jako jeden z prodejců k takzvanému Restaurant Day, který se koná několikrát ročně s cílem získat finanční prostředky na vybraný charitativní účel. Obvykle se obětaví majitelé malých podniků a amatérští kuchaři sejdou na veřejném prostranství a prodávají jídlo, kávu a další zboží s tím, že výtěžek jde někomu v nouzi. Tentokrát peníze dostal na doporučení pracovnice sociálního odboru Prahy 22 otec dvou dětí.

Karina a Michael nejenže pomohli ostatním účastníkům s přípravou stolů, stanů, přenášením zboží a přípravou místa konání, ale také získali peníze prodejem vlastnoručně upečených sušenek. Prodali je všechny a pomohli tak vybrat konečnou částku přes 25 000 korun, která byla předána rodině. „Opravdu jsme se snažili vybrat co nejvíce peněz i za cenu nachlazení, které jsme si z akce odnesli,“ uzavřel Michael.