Kateřina Legnerová pro Reportér: Věkovou diskriminaci zažívají nejen lidé „pár let před důchodem“, ale třeba i pětačtyřicátníci

Firmy v České republice stále často odmítají uchazeče o práci, kteří mají dlouholeté zkušenosti. Věková diskriminace přitom nezačíná až těsně před důchodem – podle výzkumu Kateřiny Legnerové z Katedry personalistiky FPH VŠE se s ní setkávají už i lidé kolem pětačtyřiceti let.

„Zjistili jsme, že věková diskriminace začíná už u pětačtyřicátníků. Mluví o tom, že zažívají zklamání, frustraci, ponížení a demotivaci. Posílají životopisy a motivační dopisy, ale buď jim potenciální zaměstnavatel vůbec neodpoví, anebo jim pošle automaticky vygenerovaný e-mail, že je nevybral. Jen sporadicky dostanou zpětnou vazbu, proč se nedostali ani na pohovor. Postupně se uchazeči o práci zacyklí v přesvědčení, že je nikde nechtějí,“ říká Legnerová.

Firmy přicházejí o loajální a zodpovědné zaměstnance

Příčinou bývá často věk – mladý personalista či manažer většinou vezme někoho, kdo je mu věkově blízký. „Firmy v Česku jsou totiž zvyklé na neustálý příliv mladých lidí. Přitom starší zaměstnanci bývají loajálnější, zodpovědnější a práce si více váží,“ vysvětluje expertka.

Z výzkumu také vyplývá, že lidé ve středním věku mají chuť učit se nové věci, jenže často nedostávají příležitost. „Je třeba jim nové možnosti ukázat, ne je vyždímat a pak vyhodit. Správná cesta je z mého pohledu celoživotní učení, rekvalifikace, podpora starších zaměstnanců ve využívání nových technologií. Přemýšlení o jejich kariéře i dále, vždyť padesátníci budou ve firmě pracovat ještě dalších 15 let. A samozřejmě flexibilita z obou stran, třeba možnost zkrácení úvazků nebo přechod na méně náročnou práci.“ doplňuje Legnerová.

Mezigenerační týmy jako cesta vpřed

Na Fakultě podnikohospodářské VŠE proto Kateřina Legnerová organizuje kurz pro veřejnost zaměřený na mezigenerační spolupráci. Účastníci – často zástupci firem – zde řeší, jak zlepšit komunikaci mezi kolegy různého věku a jak využít potenciál každé generace.

„Starší generace říká o mladých, že jsou nezodpovědní, líní a drazí. Mladí si stěžují, že starší kolegové nejsou otevření inovacím. Na našich workshopech přesně o těchto stereotypech diskutujeme. Účastníci si navzájem vysvětlují, co a jak vnímají, když se něco v práci řeší. Postupně během debaty zjistí, že mají vlastně stejný cíl,“ shrnuje Legnerová.

Nová výzva: věková rovnocennost

Zatímco v západní Evropě už není výjimkou, že v jednom týmu pracují lidé ve věku od dvaceti do sedmdesáti let, v Česku stále přetrvává „kult mládí“.
„Dřív se hodně řešila genderová rovnoprávnost, kterou už v západní Evropě dávno zavedli, a situace se postupně mění i v Česku. Teď by bylo dobré zaměřit se právě na věkovou rovnocennost. Aby bylo normální, že v jednom týmu budou dvacátníci i sedmdesátníci. Každá generace umí něco jiného, navzájem se od sebe mohou něco přiučit,“ říká Legnerová.

Přečtěte si celý rozhovor pro Reportér zde.