Rozhovor FPH Success s Tomášem Polákem: Od studentských projektů až do Evropského parlamentu

Tomáš Polák, absolvent Fakulty podnikohospodářské VŠE, působí v oblasti strategické a politické komunikace a má za sebou zkušenosti z českého i evropského prostředí.

V našem rozhovoru mluví o své cestě od médií k politické komunikaci, o práci v Evropském parlamentu i o tom, jak se proměňuje svět PR pod vlivem technologií a společenských změn.

Tomáš Polák

Ing. Mgr. Tomáš Polák je absolvent Fakulty podnikohospodářské VŠE. Na bakalářském stupni vystudoval Podnikovou ekonomiku a management a magisterské studium Managementu ukončil v roce 2019. Má vystudované také mediální studia na Karlově univerzitě. Pracoval pro několik komerčních médií a podnikal. Krátce působil jako mluvčí Správy železnic. Od roku 2020 pracuje jako PR manažer v Evropském parlamentu. Je členem Asociace strategické komunikace a vztahů s veřejností. Ve volném čase cestuje nebo se věnuje herectví, je součástí amatérského divadelního spolku Jen tak v Bruselu. V létě rád jezdí na dětské tábory jako vedoucí. Mluví anglicky, učí se francouzsky a portugalsky. Je vášnivým surfařem.

Tomáši, co Tě původně přivedlo ke studiu na Fakultě podnikohospodářské (FPH)?

Když jsem se na gymnáziu rozhodoval co dál, hledal jsem studium, které by mě bavilo a zároveň bylo pokud možno praktické. Jelikož jsem byl odjakživa podnikavý, logicky mě to lákalo hlavně na VŠE, kde program podniková ekonomika vypadal jako nejlepší match. Původně jsem chtěl studovat hlavně managemenent, ale nakonec jsem rád, že jsem zvolil i podnikovou ekonomiku. Oslovily mě hlavně tehdejší předměty, ale také možnost poskládat si velmi flexibilně celý rozvrh.

Když se ohlédneš zpět – co považuješ za nejdůležitější, co Ti FPH dala?

Jsou to především přátelství na celý život, ale také možnost vycestovat na Erasmus do Bruselu. Tahle jednosemestrální zkušenost výrazně ovlivnila můj další profesní směr. Poprvé jsem tehdy poznal, jaké to je žít v kosmopolitním městě, jako je Brusel, a potkávat se s lidmi z evropských institucí. FPH mi ale kromě odborných znalostí dala i spoustu soft skills– naučila mě spolupracovat na složitých projektech s lidmi, které jsem předtím neznal, sdílet informace, plánovat si čas a dotahovat věci do konce. A také vyjednávat, třeba o tom, že si mohu během státnic odskočit na toaletu kvůli zánětu močáku.

Vzpomeneš si na nějaký kurz, projekt nebo vyučujícího, který Tě v profesní cestě výrazně ovlivnil?

V době mých studií na mě nejvíc zapůsobila paní doktorka Olga Horová, která vyučovala ochranu spotřebitele. Její hodiny byly plné příkladů a reálných situací, což pro mě tehdy – jako pro novináře – bylo nesmírně užitečné. Znalosti z jejích přednášek jsem mohl hned využívat v praxi, když jsem pomáhal čtenářům řešit jejich problémy. S paní doktorkou jsem pak měl tu čest spolupracovat i na mé bakalářské a magisterské práci, které jsem i díky její podpoře úspěšně obhájil.

Rád také vzpomínám na vedlejší specializaci, v rámci které jsem absolvoval kurz Mediální dovednosti vedený Martinem Zemanem. Byly to skvělé, velmi praktické hodiny a patřily k těm, na které vzpomínám s úsměvem dodnes.

Jaké byly Tvé první kroky po absolvování a co Tě přivedlo právě k oblasti public relations a komunikace?

Komunikaci se věnuji už od prvního ročníku na vysoké škole. Začal jsem jako PR asistent na televizi Prima, kde jsem pomáhal s propagací reality show Vyvolení. Pak přišla nabídka přejít na pozici video redaktora v online zpravodajství. Následovala cesta do Bruselu, kde jsem si zamiloval Evropský parlament. Ještě pár let jsem pak pracoval v televizi jako reportér. Když se ale objevila pracovní pozice PR manažera, věděl jsem, že to je přesně pro mě. Měl jsem pocit jako by mě veškeré moje předchozí zkušenosti připravovaly právě na tuto výzvu. Ale to jsem nevěděl, co mě čeká…

V současnosti působíš v prostředí evropské politiky. Co přesně Tvoje práce obnáší?

Pracuji pro politickou skupinu Greens/EFA, ve které jsou také čeští Piráti. V roce 2020, kdy jsem na pozici nastoupil, jsem měl na starosti komunikaci celkem 4 europoslanců – kromě třech českých i jednoho německého. Po volbách v roce 2024 už mi zbyla jenom jedna poslankyně. Mám na starosti kompletní PR agendu: nastavuji komunikační strategii, domlouvám rozhovory, připravuji mediální výstupy, tiskové zprávy a brífinky. Jsem v denním kontaktu jak s českým týmem, tak s naší frakcí v Bruselu, a zároveň komunikuji s novináři doma i v zahraničí. Je to práce, která vyžaduje být neustále ve střehu a reagovat velmi rychle, ale stále mě baví a naplňuje. Kromě toho se věnuji i mediálnímu školení – aktuálně třeba ve spolupráci se vzdělávací agenturou Laba.

V čem se liší komunikace v politickém prostředí od té komerční?

Hlavně produktem, který propaguje. V komerčním prostředí nabízíme nějaký hmatatelný výrobek, nebo službu. Tyto produkty jsou jasně definované, stabilní a dosti neměnné. Naproti tomu v politické komunikaci je tím produktem politik případně celá politika strana. A tady se potýkáme s tím, že komunikaci musíme neustále přizpůsobovat tomu, jaké máme aktuálně cíle, či jaká je společenská nálada. Jasně, že tím ultimátním cílem je vyhrát volby. Ale v mezičase se snažíme přesvědčit voliče o tom, že právě to naše řešení je právě to nejlepší. Je to tedy daleko chaotičtější, rychlejší a řekl bych i více emotivní. To může být někdy legrace ale dost často i velký stres.

Jak náročné je balancovat autenticitu a strategii? Kde je podle Tebe hranice mezi upřímností a kalkulací?

Myslím, že autenticita nemusí být nutně v rozporu se strategií. Může být vaší strategií, jako politika, být co nejvíce autentičtí. A vidíme, že to funguje. Voliči čím dál tím více dávají přednost právě autentickým osobnostem, před uhlazenými politiky ve fraku. Autenticita ale neznamená bezmyšlenkovitost – jde spíš o schopnost být sám sebou a zároveň rozumět kontextu, ve kterém komunikujete. Strategie by měla autenticitu podporovat, ne potlačovat. Jinými slovy: být strategicky upřímný. To znamená vědět, které hodnoty a postoje chcete ukazovat, jak o nich mluvit a co si třeba raději nechat pro sebe, aniž byste přestali být opravdoví.

Politická a veřejná komunikace čelí dnes velkým výzvám – polarizaci, dezinformacím, únavě z politiky. Jak se podle Tebe může komunikace stát nástrojem, který pomáhá obnovovat důvěru mezi veřejností a institucemi?

Souhlasím s tím, že se dnes nacházíme v opravdu těžké době, co se veřejné komunikace týče. Cítíme informační přehlcení ze všech stran. Tomu navíc nepomáhají také útoky třetích subjektů, které nás zásobují dezinformacemi či nepravdami. Komunikace je klíčovým nástrojem pro obnovu důvěry, ale sama o sobě nestačí. Zásadní je, kdo ji vede a jaký má vztah k veřejnosti. Pokud nejsou představitelé institucí skutečně otevření dialogu, žádný sebelepší stratég ani kampaň to nezachrání. Důvěru lze budovat jen tehdy, když komunikace vychází z reálné ochoty naslouchat, reagovat a být transparentní.

Jak se podle Tebe bude obor PR a politické komunikace vyvíjet v příštích letech?

Podle mého názoru ještě více ucítíme i v tomto oboru vliv umělé inteligence. PR je ale také hodně o vztazích a ty umělá inteligence zatím nahradit nedokáže. Umím si ale představit, že například kampaně – ať už různé grafické prvky, plakáty, volební klipy či konkrétní narativy – bude generovat čím dál tím více právě umělá inteligence. Technologie budou ale samozřejmě také zneužívány k manipulacím. Kvůli tomu je možné, že se polarizace bude ještě více prohlubovat. Instituce, které nezvládnou adaptaci, budou ztrácet vliv. Média a veřejný diskurs mohou být zahlceny syntetickým obsahem, což ztíží odlišení pravdivého od falešného. Sám jsem na to velmi zvědavý.

Jaké jsou Tvé profesní cíle do budoucna? Kam by ses chtěl ve své kariéře posunout?

Začínám se profesně více otvírat dalším subjektům a baví mě předávat svoje know how z médií a PR dál. Také se nebráním novým projektům. Do budoucna bych chtěl svoje zkušenosti víc zúročit v oblasti vzdělávání a strategické komunikace, ať už formou školení, mentoringu nebo konzultací. Vidím velký smysl v tom pomáhat lidem i organizacím lépe komunikovat, rozumět médiím a být autentičtější v tom, jak se prezentují.

Kde hledáš inspiraci – v lidech, médiích, knihách, nebo v dění kolem sebe? Uveď konkrétní příklady.

Loni jsem si pořídil Kindle a byla to ta nejlepší investice. Znovuobjevil jsem vášeň pro čtení. V poslední době mě zaujala třeba The Comfort Book od Matta Haiga nebo Sapiens: A Brief History of Humankind od Yuvala Noah Harariho. Obecně mě ale inspirují hlavně lidé, se kterými se potkávám třeba na svých cestách. Například v Karibiku jsem letos potkal jednoho velmi šikovného podnikatele ze Slovenska, kterému je teprve 25 let. I přesto je díky investicím a podnikání v oblasti e-commerce jedním z nejúspěšnějších lidí, co znám. Díky svojí práci ale potkávám skoro každý den osobnosti, které věří, že mohou něco změnit – a právě to je pro mě asi největší zdroj inspirace.

Pokud bys měl jednou větou vzkázat něco současným studentům Fakulty podnikohospodářské – co by to bylo?

Užijte si studium a vše kolem něj naplno, využívejte všech možností a udržujte si nová přátelství.