FPH Success: Barbora Luczy, koordinátorka, grantařka a tak trochu produkční

Bára Luczy je nejen naší studentkou bakalářského programu Arts management, ale také koordinátorkou v rámci několika festivalů pod produkční společností Nerudný Fest.cz (Student Fest – projektová manažerka, Praha Žije Hudbou – koordinátorka dobrovolníků a Festival svobody – koordinace regionálních partnerů) a k tomu ještě zvládá dělat grantařku a také trochu produkci ve studiu Mr. Wombat a organizaci čtvrtečních hudebních programů v Kampusu Hybernská.

 Co formovalo Tvůj vztah ke kultuře?

Už od malička jsem byla k lásce ke kultuře vedená. Můj táta hrával jako DJ v klubu na Kladně, co si založili s kámošema, můj strejda je malíř a s mamkou jsem odjakživa koukala na filmy, chodila na výstavy a řešila muziku. V podstatě jsem v tom vyrostla a do teď vnímám, že je to pro mě jedna z nejpodstatnějších věcí na světě.

Jaká byla Tvoje cesta ke koordinování v rámci několika festivalů a k práci produkční?

Na gymplu jsem hrozně toužila po tom, přestoupit na umělecký obor, na fotku, a zároveň hrát v kapele na bicí. Ani jedno se mi bohužel nepovedlo, ale místo toho jsme na střední vydávali fotografický časopis a s kamarády, co měli kapelu, udělali pár středoškolských hudebních akcí. Přes ty jsem se v sedmnácti dostala k lidem ze Student Festu. A pak už se to všechno vezlo. Mám totiž neuvěřitelné štěstí na lidi, kteří mi jsou v tomhle ohledu neuvěřitelnou oporou a spoustu věcí mě naučili. Zároveň je pro mě produkce ideální kombinací kreativy a organizační práce s lidmi.

Co Tvoje práce obnáší?

Všechno možné, což je super! V Nerudném festu jsem od letošního roku (od září) projektový manažer Student Festu, což je v podstatě koordinace celého festivalu, hlídání rozpočtu a podobně. Na Praha Žije Hudbou sháním a koordinuji dobrovolníky, kteří jsou na jednotlivých buskerských stanovištích po Praze. Je to sice šíleně hektické, ale skvělá šance potkat super nové lidi s podobným vztahem ke kultuře. Na Festivalu svobody koordinuji regionální iniciativy, které se k platformě festivalu každoročně připojují – cílem Festivalu svobody je sdružování iniciativ připomínajících výročí sametové revoluce napříč republikou. S klukama z nahrávacího studia Mr. Wombat se podílím na tvorbě Wombat sessions a to především sháněním peněz (grantů, dotací) a případnou produkcí. Ti mě zároveň přivedli do Kampusu Hybernská, kde se každý čtvrtek (když je to zrovna možné) starám o hudební program a dramaturgii.

Současná situace kultuře příliš nepřeje, najde se na ní alespoň něco positivního? Třeba nějaký impuls k tomu dělat věci jinak?

Určitě, momentální situace vyzývá k množství nových technických zpracování a možnostem. Pro mě je na kulturních akcích ale důležitý právě to setkávání lidí a sdílení zážitku. A to bohužel žádná technologie nenahradí. Rozhodně mě ale tento rok a s ním současná situace učí velké trpělivosti.

Otázka, co se sama nabízí, při výčtu všeho, co děláš: Jak to jde zvládnout, a ještě při tom studovat? 😊

Haha, no, moc mi to nejde. Nedokáži se pak všemu věnovat úplně stoprocentně, což mě často mrzí. Zároveň takhle při výčtu to může znít šíleně, ale je důležité říci, že se ty festivaly střídají během období – Festival svobody je v listopadu, Student Fest během Velikonoc a Praha Žije Hudbou v červnu. Takže pozvolna přecházím z jednoho projektu do druhého. A vedle toho mám Wombaty a Hybernskou. A teda ještě tu školu, což pak podle toho občas vypadá…

Co pro Tebe bylo rozhodující při výběru studia Arts managementu na Fakultě podnikohospodářské?

Upřímně, já se původně hlásila na produkci na FAMU, kam mě nevzali. Takže Arts byl pak poměrně jasná volba. S odstupem času jsem ráda, že to takhle dopadlo. Mám větší vztah k hudbě a k festivalům než k filmu, takže se můžu rozvíjet směrem, kterým chci, a mám na to i víc času, než bych měla na FAMU.

Co Tě na Arts managementu baví?

Jsem ráda za jeho regionální rozměr – kolik předmětů spolu s exkurzemi se věnuje regionální kulturní politice. Právě při práci na Festivalu svobody mi došlo, jaký význam má region, a proč je důležité, abychom, my absolventi, šli dělat kulturu mimo Prahu. To je ta věc, která může reálně něco ve společnosti změnit. Zato v Praze půjde o další akci do počtu, na kterou přijdou lidé s mnohdy dost podobným přesvědčením.

Hodí se Ti studium Arts managementu při Tvé práci?

Určitě. I přesto, že to často fakt bolí (hlavně o zkouškovém), tak jsem ráda, že jsem se na Artsu naučila, a ještě naučím, základy účetnictví, práva, ekonomie a managementu. Jsou to sice mně poměrně vzdálené obory, ale strašně moc se mi hodí v práci. Nejde ani tak o to, že bych uměla vypočítat rozvahu, spíš vím, na co si mám dát pozor a co brát v potaz.

Zároveň je pro mě důležitá kombinace studia a práce v oboru, protože jedině tak vnímám, že si informace vkládám do nějakých osobních zkušeností, či situací, a jsem schopna je reálně aplikovat.

A co plánuješ dál?

To je otázka, kterou si v poslední době kladu často. Stejně asi jako každý, kdo si zvolil profesní cestu právě v kultuře. Můj původní plán byl pokračovat v Arts managementu i na magistra a konečně využít Erasmu. Ale vzhledem k tomu, co se teď děje, mám strach, že práce v kultuře nebude pro takové množství lidí vůbec možná. Zvažuju tedy studium nějakého praktičtějšího oboru, ve kterém bych mohla nalézt práci, pokud na tom kulturní sektor bude opravdu bídně. Nicméně mám určitě v plánu se kultuře celoživotně věnovat, i kdyby to bylo třeba jako dobrovolník.

Další zajímavosti, novinky a užitečné informace od nás z fakulty najdete i na našem Facebooku a Instagramu. A videa na Youtube 😊