Studium očima absolventa: rozhovor s Robertem Šulákem

Robert absolvoval bakalářské studium na Mendelově univerzitě v Brně a poté přešel na navazující magisterské studium na naši fakultu na program Management. Za vedlejší specializaci si zvolil Management kvality a Lean Six Sigma.

Proč ses rozhodl po bakalářském studiu přejít na navazující magisterské studium do Prahy na Fakultu podnikohospodářskou VŠE?

Děkuji za příjemnou otázku na začátek. Myslím, že to v tom měly prsty tři věci: zvídavost, láska a osud. Už po střední škole jsem chtěl co nejdříve roztáhnout křídla a začít se starat sám o sebe, utéct od drobnohledu a rebelsky si dělat, co jsem chtěl. Brno je krásné „mladé“ město a na tamní život i studium moc rád vzpomínám. A potom už mohu dodat jen nudnou pravdu, že má partnerka studovala v Praze. Já, abych nebyl úplný necita, si podal přihlášku na navazující obor na FPH. Ve finále jsem prošel přijímacími zkouškami jenom tam. Takže osud 😊. Asi jsem byl jeden z těch, co přípravám a rozhodování „kam dál“, nevěnovali moc času. Jak dobré rozhodnutí to bylo, mi začalo docházet vlastně až v průběhu navazujícího studia. Moc si cením možnosti vidět, slyšet a potkat tolik významných a inspirativních osobností, jakých se studentům dostává na VŠE.

Jak bys hodnotil studium na FPH?

Když se takto ptáš, tak se mi vybaví různě barevné pocity. Třeba nejistota z neznámého prostředí, když jsem hledal místnost na první cvičení z Podnikové ekonomiky v Rajské budově. Brzké ranní přednášky z Mikroekonomie, při kterých jsme se spolužáky zvládli prodiskutovat, který automat vaří lepší kávu. To, jak jsme hořce litovali, když naše příprava pro kurz Manažerského rozhodování nebyla dostatečná. Pocit scvrklého žaludku, když jsem si u státnic z Ekonomie vytáhl otázku, o které jsem zarytě tvrdil, že přece neexistuje šance, abych si tu poslední otázku vytáhl. Nebo když jsme se prakticky učili, jak funguje online marketing, a rozběhli jsme kampaň na dámské spodní prádlo (bylo fajn být v týmu se samými holkami).

Pokud bych si snad mohl nad něčím postesknout, tak to bylo rozptýlení mých spolužáků. Ten první rok magisterského programu byl až nezvykle anonymní. Sice jsem měl neuvěřitelnou volnost výběru kurzů a termínů cvičení, jenže jsem nikde neměl známé tváře. Na bakalářském studiu jsme měli stejnou studijní skupinu, se kterou jsme téměř 80 % kurzů a cvičení sdíleli. Pořád jsem s mnohými z nich v kontaktu. Na navazujícím studiu byla vazba slabší. Tohle se změnilo až po výběru vedlejší specializace, kde jsme vytvořili vcelku silný kolektiv. Za svůj nejsilnější network tak beru síť kontaktů a spolužáků, se kterými jsme měli stejnou vedlejší specializaci.

Co se snažím říci je, že na studium jsem rozhodně nezapomněl. Moc si vážím napojení FPH na praxi, počet externích lektorů a inspirativních přednášek. Tu a tam si v práci vzpomenu, že to, co jsem se jednou učil, se dá zrovna využít v konkrétním projektu. Studium bylo skvělé v tom, že mi otevřelo dveře a rozšířilo obzory.

Jak sis vybíral vedlejší specializaci? A proč ses rozhodl pro Management kvality a Lean Six Sigma?

Chceš vědět pravdu? Tak jo. Otázka na Lean Six Sigma (LSS) mě málem stála opakování bakalářských státnic a prodlužování studia. A to mě naučilo, že člověk před svými stíny skutečně neuteče.

Na FPH mi doslova vyrazilo dech, z kolika vedlejších specializací jsem si mohl vybrat. Volba vůbec nebyla jednoduchá. Nechtěl jsem si specializaci jen tak odsedět na přednáškách. Potřeboval jsem něco prakticky dělat. Jsem ten typ, který si musí na věci sáhnout, sám zažít, aby je plně vstřebal a pochopil. Součástí specializace byla odborná praxe spojená s konkrétním projektem, kde jsem si mohl skutečně prakticky vyzkoušet tu teorii, kterou jsme se učili na škole. Specializace LSS si mě získala, protože metodika je velice strukturovaná a analytická. Bavilo mě a baví odvětví výroby a LSS si tam získává stále silnější hlas.

A jak jsem si vybíral? Podle toho, kde jsem si představoval sám sebe za X let v budoucnu. Viděl jsem se ve středně velké až velké výrobní firmě, kde bych mohl cítit takovou tu chlapskou hrdost za dobře odvedenou práci – výrobek, který někomu dalšímu dobře poslouží. Management kvality a LSS byla (a nadále je) skvělá volba pro ty, které baví zlepšování procesů, a snad i pro takové idealistické snílky jako jsem já, kteří neustále přemýšlí, jak by se věci daly dělat jednodušeji a tak, aby z toho měli lidé větší radost.

Co Tě na této VS bavilo?

Energie. Energie, kterou VS měla proto, jak byla praktická. Bylo to opravdu živé „learning by doing“. Teorie se střídala s praxí. Všechny principy jsme si vyzkoušeli na modelových příkladech. Neber ale to, co říkám, tak růžově. My lidé máme schopnost si minulost romantizovat. Naučit se testování hypotéz pro statistické testy byla jedna věc. Pochopit je? To byla věc druhá. Myslím, že mi to skutečně docvaklo až tak rok nazpět, kdy jsem se dostal do role interního firemního školitele na LSS.

Čím víc se v oboru dneska pohybuji, tím víc mi dochází, jak šťastná to pro mě byla volba. Baví mě sledovat novinky ve vědě. Automatizace, robotizace, psychologie, leadership a LSS se tak nějak dotýká všeho. Chytrá logistika, která pružně reaguje na požadavky trhu a upravuje skladové zásoby a objednává vstupní materiál? Stroje, které se dokáží samy učit a upravovat vstupní parametry, aby maximalizovaly výstup? Pracovní prostředí, kde je vše, co potřebujete vždy po ruce? Kritické myšlení? Metody objektivního rozhodování a řešení problémů? Díky vedlejší specializaci vím, co se za tím schovává, a troufám si říci, že i většinu toho dokážu aplikovat v reálných projektech.

Využil jsi poznatky z VS a ze studia FPH v praxi?

Ano. Třeba hned v prvním projektu, kdy jsme měnili materiálový tok zásobování výrobních linek. Odstranili jsme hromady materiálu, kterými se montážní pracovníci museli prohrabávat, aby si připravili součástky a mohli zahájit montáž. Vypočetli jsme a naplánovali trasu vláčku, vybrali vhodné komponenty pro 2-bin kanban a ve finále tím zvýšili výstup linky o více než 20 procent a snížili procento předělávek na minimum.

Taky jsem poznal skutečnou sílu analýzy měřícího systému, kdy jsem drasticky zredukoval množství přepracovávaných a reklamovaných výrobků, které byly kontrolou kvality chybně označené. Systém, tak jak byl nastavený, prostě umožňoval dělat chyby. Objektivní metoda ukázala a v řeči managementu (peníze) vyčíslila, kolik firmu stálo, když jsme chybně vyhodili/přepracovávali dobrý kus, nebo ten špatný mylně posoudili jako správný, zabalili a poslali zákazníkovi. Bylo velice snadné získat zdroje, udělat změny a mít dobrý pocit, že to firmu posunulo o kousek dál.

Pracoval jsi už při studiu? Jak šlo studium skloubit s prací?

Při studiu jsem moc nepracoval. Sem tam jsem si našel nějakou krátkodobou stáž nebo zkrácený úvazek. Všechno byl vesměs průzkum potenciálních zaměstnavatelů a toho, co se pod lákavě vypadajícími inzeráty skutečně skrývá. Někdy se člověk nestačí divit. Všude dneska chtějí pomalu inženýrské vzdělání na práci, kterou zvládnou dnešní středoškoláci trochu zběhlí v excelu.

Největší radost a zdroj dodatečných příjmů mi plynul z doučování matematiky a přípravy studentů k maturitám a přijímacím zkouškám. Bylo jen na mně, jak jsem si to naplánoval, a skloubení se studiem nebyl problém. Byl jsem si sám svým pánem. To se mi líbilo.

Můžeš nám říci něco o své kariérní cestě po ukončení studia?

Ano můžu 😊. Ještě před posledními státnicemi jsem si našel zaměstnání ve firmě Parker Hannifin Industrial v Chomutově. Vlastně jsem musel tu obhajobu udělat, abych mohl nastoupit. Trochu zdravého stresu nevadilo. V Parker Hannifin jsem pracoval téměř rok na pozici Lean speciality. Naše divize se zabývala výrobou průmyslových ventilů. Měl jsem možnost měnit layouty linky, pracovní postupy a spolupracovat s procesními inženýry, abychom odstranili zbytečné procesní kroky, zjednodušili postupy a ve finále tak zvýšili produktivitu a snížili skladové zásoby. Bylo to skvělé cítit důvěru a mít možnost dělat takové zásahy, jako byly úpravy rozložení dílů v centrálním skladu.

Po nějaké době se mi naskytla příležitost navázat na to, co jsem se učil na VS. Přes tři roky jsem pracoval ve firmě vyrábějící mechatronické komponenty do automobilového průmyslu. Náš hlavní produkt byla podvolantová jednotka. Taková ta věc, která je mezi přístrojovou deskou a volantem, čouhají z ní páky blinkrů a ostřikovačů, a je zodpovědná třeba i za to, že při nehodě airbag bude fungovat tak, jak má. Zlepšování procesů metodikou LSS ze mě postupem času udělalo experta na akustickou laboratoř. Naučil jsem se číst technické výkresy, denně řešil balancování linky, počítal způsobilosti procesů a i jsem poznal, jak fungují několika set tunové vstřikolisové stroje. Kombinace znalosti podnikových procesů (FPH) a vášně pro techniku mě motivovala. Potkal jsem skvělé, šikovné a schopné lidi, spolupracoval na ladění automatických linek a měl šanci rozšiřovat metodiku Lean Six Sigma do organizace.

V současnosti pracuješ ve společnosti LEGO®: popiš nám svoji práci.

Má role má tři dimenze. Z padesáti procent vedu interní školení. To, co jsem se jednou učil v rámci vedlejší specializace, jsem okořenil svými zkušenostmi a předávám to dál do firmy. Zrovna teď mám rozjetý trénink Lean Six Sigma Green Beltů. Přes vzdělávací program a praktické projekty se snažím dostat lidem pod kůži nástroje objektivního rozhodování a zlepšování.

Ale nebylo by to ono, kdybych si neochutnal trochu své vlastní medicíny. V druhé roli vedu větší i menší zlepšovací projekty. Například projekt, kde zjednodušuji a zrychluji přestavby linek, nebo vedu Six Sigma projekt zaměřený na snížení odpadu z výroby.

Poslední role, do které teprve dorůstám, je role parťáka leaderům výroby. Být takovým interním konzultantem, který přináší trochu jiný pohled, nabízí jiná řešení a přitom má absolutní zájem na úspěšnosti podporovaného oddělení.

Co Tě na Tvé práci baví a co je pro Tebe naopak v práci nejtěžší?

Nejvíce mě baví nadhled i detail, který v práci můžu mít. Vidím celý řetězec procesů od objednávek po expedici. Jeden půlrok můžu spolupracovat na optimalizaci výrobních procesů a jindy zase těch administrativních. Metody se dají použít všude. Líbí se mi volnost a rozlet, který mám. Nejsem dva roky na jednom oddělení. Vlastně vidím celou firmu napříč odděleními. Perfektní je možnost jít do detailu. Identifikovat z helikoptéry oblast pro zlepšení a potom použít konkrétní nástroje na vyřešení problému. Klidně hledat i malé milimetrové odchylky strojních zařízení. Baví mě pocit, když rozlousknu nějaký problém, jako nějaký dobrý hlavolam.

Na tom všem jsou ale nejlepší moji kolegové. Mám kolem sebe lidi, od kterých se mohu mnohému naučit, a já sám do týmu vnáším expertízu, kterou oni respektují. LEGO® je skvělé v tom že dává nazpátek. Ať už jde o investice do primárního výzkumu, udržitelných zdrojů, ale i nezištné pomoci dětem, ke kterým osud nebyl tak přívětivý. Baví mě, že mám možnost se do toho zapojit.

A co je nejtěžší? Možná klišé, ale je to pravda. Práce s lidmi je to, co je na mé práci nejtěžší. Můj úspěch je často závislý na součinnosti kolegů z ostatních oddělení. Jsou to mnohdy jejich procesy. Přesvědčit a motivovat lidi napříč vertikální strukturou je oblast, kde se snažím dále zlepšit.

Co považuješ za svůj největší pracovní úspěch?

To je těžká otázka. Nevím. Pořád si říkám, že to největší teprve přijde. Přesto, když se nad tím zamyslím, tak největší hrdost cítím, když si píši s bývalými kolegy. Ti se mi sem tam zmíní, že zlepšení a změny v procesech, které jsme udělali, pořád fungují a týmy dokonce vymýšlejí, jak to posunout zase o kousek dál. To pěkně zahřeje u srdíčka. V mé branži je udržitelnost změn nejtěžší a takové zprávy jsou ten nejlepší důkaz, jaký můžeš mít.

Jaké máš plány do budoucna?

Ty bys mohla povídat, jak těžké bylo mě k rozhovoru dostat 😊. V době, kdy jsme si vyměňovali otázky a odpovědi, jsem získal stavební povolení. Ti, kdo si tím martyriem prošli, mi dají za pravdu, že Lean by se určitě dal aplikovat i ve státní správě 😊. Takže moje plány do budoucna jsou velice světské. Nejprve dokončit rekonstrukci bytu a potom si užít rodinu.

Jednou bych si sám sebe dokázal představit jako lektora Lean a Six Sigma, protože jsem přesvědčený, že moderní doba tyto věci bude více a více potřebovat.

Děkuji za rozhovor.

Sledujte nás na Facebooku a LinkedIn, ať vám už nic neunikne. Zajímavosti najdete i na našem Instagramu a YouTube.