Jan Hanzlík pro Lidové noviny: Rumunští filmaři se snímkem Fjord znovu dobývají svět. Kdy se v Česku dočkáme další „nové vlny“?

Rumunským filmovým producentům a producentkám se v posledních dvou desetiletích mimořádně daří propojovat domácí kinematografii s evropským filmovým průmyslem. Podle Jana Hanzlíka, vedoucího Katedry Arts managementu FPH VŠE, dokážou vytvářet rozsáhlé mezinárodní koprodukce a přitahovat významné zahraniční partnery.

Příkladem je snímek Fjord rumunského režiséra Cristiana Mungia, který v polovině října vstoupil do českých kin a letos získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Vedle Rumunska se na jeho financování podílely také Francie, Norsko, Švédsko, Dánsko a Finsko.

V čem může být úspěch tzv. rumunské nové vlny inspirací pro českou kinematografii? Podle Hanzlíka nejde jen o schopnost získávat zahraniční partnery, ale také o způsob, jakým rumunští filmaři pracují s tématy svých filmů.

„Jeho síla spočívá také v něčem, co je pro úspěch malé národní kinematografie zásadní: rumunští filmaři a filmařky dokážou vyprávět velmi lokální a specifické příběhy tak, aby zároveň otevíraly univerzální otázky. Osobní svoboda, migrace, korupce, střet jednotlivce se státem, morální dilemata nebo zneužití moci jsou srozumitelné publiku v Bukurešti, Praze, Paříži i Oslu,“ píše Hanzlík ve svém komentáři pro Lidové noviny.

Film Fjord se věnuje citlivému tématu odebírání dětí rodičům norskou sociální službou Barnevernet. Její zásahy, které se dotkly i rodin migrantského původu, vyvolaly v řadě zemí ostré mediální debaty a politické reakce.

Zatímco rumunská kinematografie slaví úspěchy na mezinárodní scéně, u domácího publika se jí tolik nedaří. Český film se naopak těší zájmu domácích diváků, prosadit se v zahraničí je pro něj však obtížnější.

„Věci se ale možná začínají posouvat. Český film se po delší době znovu výrazněji objevuje na největších světových festivalech. Příkladem je zařazení Karavanu Zuzany Kirchnerové do jedné z hlavních soutěžních sekcí MFF v Cannes v roce 2025 nebo vítězství dokumentu Kdyby se holubi proměnili ve zlato Pepy Lubojacki na Berlinale v roce 2026,“upozorňuje Hanzlík.

Důležitou roli v podpoře tohoto pozitivního vývoje podle něj může sehrát Státní fond audiovize. Ten má možnost pomoci českým filmům uspět i za hranicemi. Naopak zvažované omezení finančních prostředků směřujících do české audiovize by mohlo znamenat krok zpět.

Celý text Jana Hanzlíka si můžete přečíst zde.