FPH Success: Adam Kuršel navrací život starým fabrikám

Adam Kuršel studuje na naší fakultě magisterský program Management a věnuje se energetice a rodinným firmám, dále studuje Honors Academia, na Erasmus vyjel do Německa a Hong Kongu, angažoval se v Klubu mladých politologů a v HR , je členem statutárních orgánů několika firem v investiční skupině HYBLER GROUP, zástupcem firmy FABRIKA 1861 a zasadil se o změnu českého zákona. Adama jsme vyzpovídali pro rubriku FPH Success a jak jistě tušíte z výčtu Adamových činností, bude tento rozhovor o maličko delší 😊

Adame, uteklo mi z Tvých aktivit něco?

😁 Musím říct, že ten výčet mě trochu pobavil, asi tam nic nechybí. Spíš bych se ale představil jako Adam Kuršel, hrdý občan České republiky z překrásného města Semily 😊.

Jak tohle vše stíháš? Máš vůbec čas spát? 😊

Řádně a poctivě spát je pro mě každodenní výzva. Myslím si, že by člověk neměl podceňovat negativní dopady v případě spánkové deprivace. Bohužel zatím se mi to moc nedaří, ale pracuji na tom.

Co je to, co Tě pohání dál? Co Tě motivuje tohle vše dělat?

Každý den, když se probudím, tak mám radost, že jsem na světě. To je asi ten hlavní motor mé motivace.

O čem je FABRIKA 1861?

Společnost FABRIKA 1861 jsme společně založili s mými dvěma bratry a naším otcem před několika málo lety. Jedná se o ryze českou rodinnou firmu, která si dala za cíl obnovit život v unikátních industriálních areálech v Geoparku UNESCO Český ráj. Postupně navracíme život do zapomenutých objektů v Semilech, Železném Brodě či v Přepeřích u Turnova. Z těchto objektů vytváříme jedinečná multifunkční místa pro veřejný, kulturní a podnikatelský život.

Co už jste s firmou Fabrika 1861 dokázali a co plánujete?

Troufám si říct, že největší úspěch je ten, že se nám podařilo doslova za minutu dvanáct zachránit ikonický areál Semilské Versailles. Když si vzpomenu, jak to tam ještě nedávno vypadalo, a jak se to mění před očima, tak to je pro nás největší satisfakce za úsilí, které do firmy vkládáme. Veškeré prostory, které spravujeme, jsou poměrně staré, ale mají svoji unikátní atmosféru. Nechceme spravovaná díla měnit, pouze je citlivě opravovat, udržovat či dotvářet, aby jejich architektura a jejich kouzlo zůstaly netknuté. Zároveň tato místa, která byla dříve velice uzavřená a dostával se do nich jen určitý vybraný okruh obyvatelstva, otevíráme široké veřejnosti. Nesmírnou radost nám dělá to, že je čím dál větší zájem o svatby v našich prostorách.

Proč jste se s bratry rozhodli jít zrovna touto cestou – vdechovat nový život starým objektům?

Vyrůstali jsme všichni tři v Semilech. Po maturitě jsme ale Semily na nějaký čas opustili, a to především kvůli vysoké škole či pracovním a jiným příležitostem. Bratři se do Semil již vrátili, já se tam postupně začínám též navracet. Kdo někdy v Semilech byl, tak dobře ví, že sociální vyžití tam není takové, jako v jiných městech. Zde bych hledal ten první zárodek našeho nynějšího snažení, protože když se nám podaří vdechnout těmto objektům nový život, bude toto město mít více možností, kam jít třeba za kulturou, nebo si prostě jen sednout na zajímavé místo na pivo.

Pohybuješ se v rodinném podnikání, jaká to má specifika? A jaké výhody a rizika v tom spatřuješ?

Největší specifikum spatřuji v tom, že jakékoliv moje rozhodnutí neovlivní jenom mě a můj kariérní postup, ale může to mít velký vliv na moji celou rodinu, mé bratry či nejbližší okolí. Zároveň ale věřím, že rodinné firmy mají více pozitivních faktorů než velké nadnárodní korporace, kde je vlastnická struktura roztříštěná mezi tisíce akcionářů a zaměstnanci častokrát ani neví, pro koho pracují.

Vím, že se v rámci studia zaměřuješ právě na rodinné firmy. Pomáhá Ti to v pracovním životě? Uplatňuješ poznatky ze studia v praxi?

Určitě mi poznatky ze studia na VŠE pomáhají. Díky Centru pro rodinné firmy na VŠE mohu mnoho znalostí využívat právě u nás ve firmě. Dále díky Erasmu jsem měl možnost poznat lidi ze světa, kteří buď vlastní, nebo pracují pro rodinné firmy.

Pokud bys měl vybrat předmět, co Tě z oblasti rodinných firem nejvíce oslovil a nejvíce Ti dal, který by to byl? A proč?

Na Vysoké škole ekonomické jsem si nezvolil žádný předmět, který by se svojí hlavní náplní přímo věnoval rodinným firmám. Mezi povinnými předměty, jak bakalářského typu studia, tak i toho magisterského je celá řada předmětů, které se tématu rodinných firem dotýkají. Za mě asi jeden z nejlepších předmětů, co se týče ukazování různých aspektů rodinných firem nebo jejich porovnávání s těmi nerodinnými společnostmi byla Strategie.

Jak se stane, že ve Tvém věku je člověk zástupcem několika statutárních orgánů ve společnosti jako je HYBLER GROUP?

Jsem nejmladší ze tří bratrů. Od mala jsem tedy mohl sledovat, co dělají moji starší bratři a chtěl jsem je co nejdříve dohnat, vyrovnat se jim svou chytrostí, úspěšností a pílí. Jestli se mi to povedlo, to nevím, ale prostě se ve mně asi díky či kvůli tomu zrodila vlastnost být ambiciózní. Tohle je za mě první důvod. Druhý je ten, že jsem si vybral studium Vysoké školy ekonomické. Na začátku prvního ročníku jsem zjistil, kolik ročně vyprodukuje české vysoké školství nových absolventů v oboru ekonomie, byznysu atd… Je to obrovské číslo, z čehož mi vyšlo, že jestli chci na trhu s absolventy mého oboru uspět, tak se musím nějak odlišit. A takhle nějak začala moje kariérní cesta, která postupně vede do různých statutárních orgánů.

Spatřuješ nějaké výhody právě ve svém věku? Berou Tě lidé vážně? Nebo je naopak těžší se prosadit?

Ano, jednoznačně v tom spatřuji výhodu. Většina lidí, se kterými se vidím poprvé a jsou starší, tak mě vážně neberou. Čas je většinou přesvědčí o opaku, nebo si to tak myslím, mohu se ale určitě plést. Zatím si ale všímám toho, že při setkání s někým, kdo mě nezná, a kdo nemá dostatečně mnoho informací, tak mě kvůli mému věku podceňuje. Každý, kdo má za sebou nějaké kurzy vyjednávání či dělal sport, tak dobře ví, že někoho podceňovat je skoro to nejhorší, co můžete udělat.

Studuješ i Honors Academia – nadstandardní vzdělávací a tréninkový program pro talentované studenty. Proč ses tam rozhodl přihlásit? Bylo studium náročné a co Ti přineslo?

Rozhodnutí studovat v Honors Academia bylo čistě spontánní nápad. Jedno ráno jsem šel do knihovny se učit na nějaký test, myslím, že to bylo na Organizační chování ještě na bakalářském studiu na Fakultě podnikohospodářské. Otevřel jsem učebnici, začal jsem číst, a poté jsem hned otevřel laptop, a začal jsem prokrastinovat. Na Facebooku jsem narazil na to, že je poslední den na to se přihlásit na Honors Academia. A z ničeho nic jsem si řekl, osud to tak asi chtěl, zkusím se přihlásit. Zavolal jsem své bývalé šéfové Janě Štědronské z La Groupe Bel a emeritní předsedkyni Klubu mladých politologů Terce Klimešové, jestli by mi nenapsaly doporučení, a obě souhlasily, a ještě ten den mi ho poslaly. Moc jim ještě jednou děkuji, že byly tak ochotné a napsaly mi doporučení, bez nich bych se na Honors určitě nedostal a možná by nebyl ani tento rozhovor 😊. Kromě doporučení jsem si rychle obstaral všechny další potřebné materiály pro výběrové řízení. No, a výběrové řízení dopadlo úspěšně a jsem za to hrozně rád. Měl jsem velké štěstí, to vím moc dobře. Osobně jsem vůbec nevěděl, co mi tento program dá. Honors mi pomohlo v mnoha věcech a díky této příležitosti jsem mohl výrazně zlepšit nejenom své profesní dovednosti, ale zároveň i poznat velký počet skvělých lidí. Každému doporučuji se na Honors Academia přihlásit, určitě to stojí za to.

Na Erasmus jsi vyjel do Německa a do Hong Kongu. Můžeš nám tyto dvě zkušenosti porovnat? Co Ti tyto dva studijní pobyty daly?

Oba zahraniční pobyty mi daly tu zkušenost, že si vážím toho, jak se v Česku máme. Máme se tu fakt krásně, nejkrásněji je samozřejmě v mých rodných Semilech 😁. Program Erasmus+ řadím mezi jedny z nejlepších věcí, které přináší Evropská unie všem členským státům. Je to fantastický program a myslím si, že i skvělá investice do budoucnosti. Studium v Německu a v Hong Kongu byly diametrálně rozdílné světy. V Německu, konkrétně v Mnichově, jsem byl v roce 2019, tedy ještě před COVIDem. Měl jsem možnost pochopit německou mentalitu a i vidět, jakým způsobem digitalizace postupně bude měnit jednotlivá odvětví. Některé předměty tam vedli vysoko postavení manažeři z velkých firem, jako například z BMW nebo z TUV SUD. Pobyt v Hong Kongu byl od prvního dne neskutečná jízda na horské dráze. První tři týdny jsem strávil v povinné hotelové karanténě s dalším Čechem, s Honzou Kolčářem, tímto ho na dálku zdravím. Poté, co nás po 21 dnech a 11 PCR testech pustili, tak jsem byl v Hongu Kongu zhruba dvě měsíce, poté jsem musel 13. března odcestovat a studovat dálkově z jiných asijských zemí. Pobýval jsem v Thajsku, Vietnamu, Singapuru, Kambodže a Malajsii, dohromady jsem v těchto pěti zemích strávil dva a půl měsíce. Hong Kong jsem musel opustit kvůli zvyšujícímu se riziku vzniku určitých problémů, jelikož celá Čína začala uplatňovat dost radikální a agresivní boj s nákazou COVID-19. Většina zahraničních studentů tedy odcestovala do okolních států. Já jsem byl nejčastěji s lidmi z Finska, Německa, Venezuely, Jižní Koreje, Francie, Itálie a Velké Británie. Ty necelé tři měsíce byly takový typický nomádský život, kdy jsme školu a práci řešili na pláži, v letadle nebo na lodi daleko od pevniny.

Zasadil ses o změnu jednoho z českých zákonů. O jaký zákon šlo a jak k tomu vůbec došlo? Jak jsi v tom figuroval Ty?

Jedná se o zákon o pozemních komunikacích, jestli si dobře vzpomínám, tak i zákon číslo 13/1997 Sbírky. Podařilo se nám ho změnit v roce 2021 v extrémně rychlém čase. První myšlenka vznikla 5. března roku 2021 a Parlament České republiky novelu tohoto zákona přijal 15. září téhož roku, následně jej podepsal i pan prezident. Celý proces zabral lehce přes 6 měsíců, což je v poměrně složitém legislativním řízení, které Český republika má, téměř rekordní čas. Prý se jednalo o druhý nejrychleji přijatý zákon v historii České republiky v klasickém řízení. Nikde jsem si tuhle informaci ale neověřoval, tak to berte s rezervou, ale zní to dobře 😁. Já jsem zastupoval řadu podnikatelských a nepodnikatelských subjektů, které se kvůli nedostatečně kvalitní zákonné úpravě dostávaly do velice složitých problémů. Můj hlavní podíl na tom byl zajistit dostatečnou podporu tomuto zákonu a dostatečně kvalitně vysvětlit široké veřejnosti, proč je důležité tento zákon změnit. Velkou práci na změně zákona odvedl pan senátor David Smoljak a vedení hlavního města Prahy v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem.

Jaká je Tvá osobní vize?

Být skvělý manžel, a ještě lepší otec. Jen podotýkám, že nejsem ženatý a děti taky nemám, ale tato vize je taková „super-vize“ všech menších či dílčích vizí. Obsahuje veškeré potřebné prvky, které by člověk k naplnění této vize měl mít, ať už to je dokázat zabezpečit rodinu, mít určité hodnoty, vážit si lidí okolo sebe, nacházet rovnováhu mezi prací a osobním životem a podobně. Tuto vizi jsem poprvé zformuloval myslím v 18 a na ní se nic za ty roky nezměnilo. Věci se mění, moje vize zůstává 😁.

Co bys rád do budoucna dokázal? Kam chceš směřovat?

Mým snem je to, aby po mně byl jednoho dne pojmenovaný nějaký park, nejlépe v Semilech 😊. Zní to asi divně, já vím, ale jen to raději říkám dopředu. Po lidech, kteří v životě byli jistým způsobem úspěšní, tak jsou pojmenované nejčastěji ulice, nádraží, náměstí a podobně. Já mám rád stromy, tekoucí vodu a klid. Na ulicích a nádražích ani jednoho z toho, co jsem řekl, většinou moc není. Pro to, abych tento sen naplnil, tak musím být úspěšný v byznysu, v rodinném, a i veřejném životě. Úspěch je vždy relativní, každý ho měří jinak, proto nechám na jiných, aby jednoho dne zhodnotili, jestli jsem byl úspěšný, a třeba mi splnili tento sen. 😊