FPH Success: Holka s bucket listem

Napadlo vás někdy vyrazit na Camino de Santiago? Nebo zdolat Pacifickou hřebenovku? Tak Lucku Kutrovou, naši studentku navazujícího magisterského programu Management, to nejen napadlo, ale také tento nápad uskutečnila. A nejen tento. Lucka je totiž holka s bucket listem!

Lucko, můžeš se nám stručně představit a říci, jak vznikl bucket list.

Jmenuji se Lucie Kutrová, ale spousta lidí mě spíš zná pod přezdívkou holka s bucket listem Lůca. Když mi bylo dvacet let, rozhodla jsem se změnit svůj život. Přestala jsem pít alkohol, přestala jsem nakupovat oblečení a začala jsem sportovat a šetřit na cestování a zážitky. Vytvořila jsem si tzv. bucket list – seznam přání a snů. Na začátku byly na seznamu jen tři položky, pro mě tenkrát obrovské výzvy, které jsem si nemyslela, že někdy odškrtnu ze seznamu. 1. Naučit se anglicky; 2. Zaběhnout půlmaraton; 3. Jet do Austrálie. Ano, ve dvaceti letech jsem vůbec neuměla anglicky. A jak chcete jet do Austrálie, když neumíte anglicky? Také jsem nikdy neběhala. Jak říkám, obrovské výzvy. Začala jsem se učit anglicky z knih, začala jsem běhat. Půlmaraton jsem zaběhla. Anglicky, si myslím, docela umím. V Austrálii jsem rok žila. Z mých tří položek je momentálně seznam téměř sto věcí, z nichž jsem si určitě přes 50 splnila. Na začátku tam opravdu byly normální věci typu potápění, stopování a naučení se na ukulele. Postupem času jsem přicházela na to, že se mi ty položky nějak rychle plní a přidávala jsem mnohem větší výzvy. Vylézt na čtyřtisícovku. Projít pěšky Svatojakubskou pouť (800 km). Pokořit Mont Blanc. A když jsem odškrtla i tyhle obrovské výzvy, věděla jsem, že můžu dokázat cokoliv, co si budu přát.

Která z věcí na bucket listu pro Tebe byla dosud největší výzvou?

Spousta lidí by řekla, že největší výzvou bylo zdolání Pacifické hřebenovky (The Pacific Crest Trail). Pěší trasa měřící 4300 km. Divočinou. Lesy. Horami. Pouští. S hady, medvědy a jinou havětí. S těžkým batohem. Růžovými botami a obrovským úsměvem. Pět měsíců v Americe, kdy jsem se snažila dospět a z ufňukané holky vytřískat alespoň nějaký posun v životě. Myslím, že se mi to docela povedlo. A byla to výzva, to ano. ALE! Největší výzvou pro mě dosud byla má položka 46. Být inženýrka. VŠE mě naučila spoustu užitečným věcem a nelituji, že jsem se školu rozhodla studovat, ale její dokončení je pro mě trošku trápení. A dokonce si myslím, že bych v oboru ani nikdy pracovat nechtěla. Vynaložila jsem už ale hodně času na to, abych tuhle položku mohla odškrtnout. Navíc mi chybí už jen jedny státnice a dopsat diplomovou práci, ale zdá se mi to nemožné. Pacifická hřebenovka je v porovnání se získáním titulu naprostá brnkačka!

Co Ti bucket list dal? Kam Tě plnění úkolů posunulo?

Dříve jsem neměla žádné sny a všechny zajímavé věci se mi zdály jako nemožné. Je tomu již sedm let, kdy jsem s bucket listem začala, a občas mi to přijde neuvěřitelné. Bucket list je jako droga. Chci zažívat nové věci, nová dobrodružství. Poznávat nová místa, nové lidi. Chci překonávat sama sebe. Z každé zkušenosti jsem si něco odnesla. Přišla jsem na to, co je v životě důležité. Uvědomila jsem si, jak moc jsem bohatý člověk. Vidím, každý to štěstí nemá. Slyším, spousta lidí si nikdy nic neposlechne. Chodím, a kdykoliv si dojdu, kam potřebuji. Žiji v době, kdy můžu cestovat, kdy mám, co k jídlu a netrpím žízní. Co by za všechno tohle spousta lidí dala! Občas si všichni stěžujeme na všechno okolo, ale kdybychom si všichni vážili těchto maličkostí, které nejsou samozřejmé, žilo by se nám mnohem lépe.

Poděl se s námi o Tvůj největší zážitek.

Je to těžké vybrat jen jeden, ale když jsem cestovala, dozvěděla jsem se o aplikaci Couchsurfing. Komunita lidí, která nabízí svůj pokoj/gauč/podlahu ostatním lidem zadarmo k přespání. Funguje téměř po celém světě. Najdete si člověka, něco si o něm přečtete, podle referencí si zjistíte, zda je důvěryhodný a napíšete mu, zda byste u něj nemohli na jednu nebo na pár nocí přespat. Zadarmo. Pro mě tenkrát naprosto nemyslitelné. Proboha, proč by to někdo dělal? Když z toho vůbec nic nemá? Můj mozek to vůbec nechápal. Když jsem couchsurfing vyzkoušela poprvé, valila jsem oči, dostala jsem pokoj, matraci a klíče od domu. Ta důvěra, kterou ve mě úplně cizí člověk vložil – neuvěřitelné! Když jsem cestovala více a více, všechno jsem to pochopila. Je to o výměně inspirace, o konverzaci v angličtině, o poznávání nových lidí a kultur. Je to sice zadarmo, ale člověk získá mnohem více. Všechny zážitky spojené s touto komunitou jsou pro mě opravdu cenné – naučila jsem se důvěřovat cizím lidem a žije se mi mnohem lépe. Samozřejmě občas narazím i na ty, kteří mé důvěry využívají, ale víte co: Všechno dobré se vám mnohonásobně vrátí! A stejně tak i to špatné.

Který je Tvůj nejoblíbenější úkol na bucket listu a proč?

Asi to není úplně úkol, ale nejoblíbenější položkou je určitě položka 77. Husky. Pořídila jsem si parťáka na všechny mé výlety, protože mě trošku přestalo bavit jezdit pořád všude sama, takže můj malý ďáblík Marvel, je teď na téměř všech cestách po mém boku. Pořídit si huskyho = pořídit si nekonečnou lásku = nutnost pořídit spoustu odchlupovacích válečků. Když jdeme s Marvelem na nějaký přechod hor, já mám za sebou deset hodin šlapání, 30 km s těžkým batohem, hladová a unavená, stejně se těším jen na to, až se ke mně ta koule přitulí a půjdeme spát. Stejně tak si už nedovedu představit ta rána, kdy by mi někdo v pět ráno neolízal celou hlavu.

Jaké místo z těch, která jsi navštívila, na Tebe nejvíce zapůsobilo a proč?

Tohle nejde úplně určitě říci, protože každé místo, každá země, má své kouzlo. Já si vždy z každého dobrodružství beru jistá ponaučení a snažím se v životě nedělat stejné chyby. Každá země vám dá něco jiného a každá vám ukáže jiný styl života. Pro mě byla asi velmi klíčová Austrálie, kde se mi dostalo neuvěřitelné pozitivní energie a laskavosti lidí. Byla to snad úplně první země, kam jsem odjela na rok a kde jsem si přála žít do konce života. Začátky nebyly úplně jednoduché, ale od prvního dne jsem byla šokována, jak ke mně lidé byli milí. Každý se mi snažil pomoci, každý si se mnou chtěl povídat, každý mi opravoval moji příšernou angličtinu. Austrálie mě naučila, že s úsměvem a laskavostí je život mnohem krásnější a bohatší. Snažím se toho držet, i když je to občas v naší krásné České republice docela složité.

O své cestě Pacifickou hřebenovkou jsi dokonce napsala knihu, je to tak?

Ano, jak vždycky říkám – Sny se plní… stačí si jen přát. Před šesti lety jsem si na svůj bucket list připsala, že bych chtěla napsat knihu, a když jsem se vrátila z Pacifické hřebenovky, kde jsem celou dobu psala internetový blog, splnilo se mi to. Dostala jsem email od největšího vydavatelství v České republice, že redaktorka Petra četla celou dobu můj blog a že by rádi můj blog vydali jako knihu. Tohle byla jedna z položek, které se nedají úplně dobře popsat. Ten pocit, když držíte svou knihu poprvé v ruce, je nepopsatelný! Kniha se jmenuje 151 dní Pacifickou hřebenovkou, popisuji v ní všechny nástrahy, které můžou v divočině potkat holku s růžovými botami. Prý je docela vtipná. Je dostupná v jakémkoliv knihkupectví nebo si ji lidé mohou objednat u mě na blogu spolu s mým podpisem a věnováním.

Na jaký úkol se nyní chystáš?

Momentálně mi všechny plány překazil COVID-19. Měla jsem v plánu spoustu evropských trailů, které jsem chtěla sepsat ve své druhé knize. Kvůli některým opatřením, kdy se zavřely hranice, jsem musela některé trasy přeorganizovat, ale s výsledkem jsem zatím spokojená. Zvládla jsem nádherné traily v Rakousku, Slovinsku, na Madeiře, Slovensku a samozřejmě v České republice. V každé situaci si musíme vždycky najít něco pozitivního! A celá nepříjemná situace ohledně koronaviru má pro mě i pozitivní přínos. Konečně si alespoň budeme vážit toho, co máme.

Máš nějaké plány do budoucna nebo žiješ okamžikem?

Snažím se žít okamžikem a vlastně skoro vůbec neplánuji, i když by se vlastně dalo říct, že celý můj bucket list je jeden velký plán, ale většinou nic naplánováno nemám a nějak to vyplyne. Samozřejmě nějaké vize a sny do budoucna mám. Mám ještě jeden takový svůj soukromý bucket list, takovou hranici, kdy si myslím, že by všechno mohlo být přesně podle mých představ. Milující manžel, dvě vlastní děti, jedno adoptované, pes husky a kočka jménem Rizotka. Zatím mám toho psa… docela dobrý začátek, ale já vím, že sny se plní… stačí si jen přát!!

Více o Lucce najdete na jejím blogu nebo na jejím Instagramu @holka_s_bucket_listem_luca.

Další zajímavosti, novinky a užitečné informace od nás z fakulty najdete i na našem Facebooku a Instagramu. A videa na Youtube 😊