FPH Success: Kryštof Kozač, oštěpař

Kryštof Kozač je naším studentem bakalářského programu Podniková ekonomika a management a zároveň úspěšným oštěpařem Škody Plzeň. V loňském roce například získal titul mistra ČR do 22 let. Předtím, než začal házet oštěpem, se ale věnoval dvanáct let aktivní kariéře v baseballu.

 

Kryštofe, co formovalo Tvůj vztah ke sportu?

Musím říci, že asi jako každý sportovec jsem byl od mala akční a pořád jsem někde venku běhal a chvíli neposeděl. Ale rozhodně to také přišlo z prostředí, ve kterém jsem vyrostl. Celá naše rodina je velmi sportovně založená. Oba rodiče nás (mě i mojí mladší sestru) od mala vedli ke sportování. Navíc můj děda se celý život věnoval sportu jako trenér. Nejdříve trénoval judo a se svým svěřencem dosáhl na olympijský bronz. Následně coby tenisový trenér získal se svými svěřenci nespočet grandslamových titulů. Za tyto úspěchy byl dokonce v roce 2018 umístěn do Olympijské síně slávy profesionálních trenérů. Sport je tedy doma nedílnou součástí našich životů a já jsem nebyl výjimkou.

 

Proč jsi přešel od baseballu k hodu oštěpem? To jsou docela odlišné disciplíny 😊

Tato odpověď skrývá delší příběh. Baseballu jsem se věnoval od 6 do 18 let a dosáhl jsem určité úrovně a úspěchů. V 11 letech jsem nastoupil do atletické třídy na ZŠ Jeseniova na Praze 3 a začal jsem paralelně dělat  druhý sport. Dlouho jsem bral atletiku pouze jako doplněk a absolutní prioritou pro mě byl baseball.  I když jsem díky předpokladu k házení z baseballu sklidil určité úspěchy i v hodu oštěpem. Někdy v 17 letech, kdy už jsem hrál mužskou extraligu a zároveň jsem začal závodit s mužskou váhou oštěpu (800 g), už toho začalo být opravdu hodně. Bylo jasné, že opravdu profesionálně půjde do budoucna dělat pouze jeden sport, a to i proto, že v baseballu jsem hrál pozici nadhazovače, a tudíž jsem tělo zatěžoval v obou sportech jednostranně. Získal jsem tehdy v 17 letech stříbrnou medaili na MČR U23.  Na tehdejší věk jsem hodil i poměrně kvalitní výkon. Tenkrát ve mně poprvé začala klíčit myšlenka kariéry oštěpaře a jakási touha po úspěchu jako jedince. Shodou několika dalších okolností jsem se v průběhu let přesunul od baseballu k atletice a aktuálně se již naplno věnuji pouze hodu oštěpem, i když na baseballovou kariéru vzpomínám jen v tom nejlepším a do dnes jsem velkým fanouškem tohoto sportu.

 

Co považuješ za svůj největší sportovní úspěch?

Toto bych opět rozdělil na úspěchy podle jednotlivých sportů. Bavíme-li se o takových těch pragmatických výsledcích… Co se týče baseballu budou to z reprezentačních úspěchů: druhé místo na mistrovství Evropy U15, čtvrté místo ME U18, několikanásobná účast na mistrovství světa… Jako hráč Eagles Praha jsme s týmem napříč věkovými kategoriemi získali několikrát titul mistrů ČR… V mužské kategorii je to pak vítězství v Českém poháru a vůbec samotný fakt, že jsem již od 15 let nastupoval v nejvyšší soutěži v České republice.

V atletice to budou medailové úspěchy z mistrovství České republiky. V kategorii U18 bronz. U20 bronz a zlato. U23 stříbro a zlato.

 

Co Tě motivuje?

Vím, že to může znít jako otřepané klišé, ale primárně je to touha být lepší, než jsem byl včera. Toto je úplný základ a filozofie mého fungování v životě, nejen ve sportu. Dále je to touha po sběru informací, rozšiřování si obzoru, hlubšího pochopení a zdokonalování toho, co dělám. Mám samozřejmě v hlavě i některé jasné nižší či vyšší mety a cíle v kariéře, které bych chtěl pokořit, ale o nich si myslím že je zbytečné mluvit veřejně.

 

Co pro Tebe bylo ve Tvé dosavadní sportovní kariéře nejtěžší?

Nejtěžší pro mě byl rozhodně právě již zmíněný přechod z baseballu na atletiku. Těžké to pro mě bylo zejména po psychické stránce. Baseball pro mě totiž znamenal celý dosavadní život, celé dětství, kamarády, tisíce zážitků a téměř každý den na hřišti. Je to čistá láska k tomuto krásnému sportu. V ČR je ale baseball prozatím spíše amatérským sportem, i když hraným na velmi vysoké úrovni. Tak, když jsem chtěl ve sportovní kariéře růst a stát se jednou opravdovým profesionálem, jsem zvažoval hraní v Americe (pravděpodobně na nějaké univerzitě, kde jsem měl určité nabídky) nebo individuální cestu ve sportu, kde o vašem úspěchu rozhodnete pouze a jen vy sami. Navíc hod oštěpem je výkladní skříní české atletiky.

Ještě rok po tom, co jsem skončil na dobro s baseballem, jsem se v noci budil ze spaní a měl jsem noční můry, neustálé nutkání se vrátit. Dneska už jsem se s tím snad smířil a našel jsem novou vášeň.

 

Co Tě sport naučil?

Sport mě naučil mnoho věcí, pokusím se vyjmenovat některé z nich. Tak třeba zvládat více věcí najednou. Kvůli sportu jsem celý život měl oproti mým spolužákům jen zlomek času na studium, ale musel jsem to zvládnout. S tím se váže další věc, a to je organizace vlastního času. Naučil mě určité disciplíně a trpělivosti. Vnímání principu toho, že pokud dáte 100 % úsilí, času a veškerých prostředků jedné věci, máte velkou šanci uspět nebo alespoň dosáhnout určitého progresu. Pochopit, že všechno je určitý proces, a také hledat vždy východisko, jak dosáhnout toho, co potřebuji. To, že slovo nejde neexistuje. Otázka zní, jak to udělat, aby to šlo. A také mě naučil, že život někdy není fér, ale nám nezbyde než bojovat a hledat cesty… Protože když se proti mně postaví člověk, co měří o 30 cm více než já, má genetické dispozice od boha, tak mi také při závodě nepřičtou 10 metrů, aby to bylo ,,vyrovnané,,.

 

Kromě sportu jsi ale nyní s kamarádem Jakubem Slavíkem navrhl reformu druhého pololetí maturitního ročníku, která je součástí novely zákona o školství. Vysvětlíš nám, o co jde?

Je velmi těžké, až skoro nemožné, v klasickém rozhovoru vysvětlit, o co v tomto případě jde, aniž bych nevytrhnul věci z kontextu, nebo nerozepsal tuto odpověď na dvě stránky. Řeknu tedy velmi stručně, že jde o časové změny v tom, kdy studenti budou ve druhém pololetí končit s výukou, kdy se připravovat na maturitu, či co se bude v posledním ročníku vyučovat. Vzniká zde i prostor pro stáž, či jinou účast studenta v praxi, ještě před tím, než opustí střední školu, a to i třeba na gymnáziích.
Pokud by se někdo chtěl o této změně dozvědět vše potřebné, může se podívat na náš web, kde je vše dopodrobna vysvětleno.

 

Jak Tě něco takového napadlo?

Již čtyři roky s Jakubem pracujeme na projektu ,,Změna školství,,. Toto je tedy jen další výsledek naší práce. Máme jasnou vizi na reformu našeho vzdělávacího systému a jedním z našich bodů byla právě tato změna.

 

A jak se vám s Jakubem podařilo váš nápad dostat až do novely zákona? To asi není jen tak 😊

V rámci našeho projektu už delší dobu jednáme i s politiky napříč politickým spektrem. Sehnali jsme tedy pro tuto novelu potřebnou podporu a poslanci ji podali jako poslaneckou iniciativu. Stojí za tím ale samozřejmě hodiny a hodiny práce, spoustu schůzek, vysvětlování, přesvědčování… Byl to rok práce, která ještě není u konce. A to se bavíme pouze o jednom bodu naší změny.

 

Ještě mi řekni, jak tohle vše stíháš se školou?

To je dobrá otázka. Většinu svého času mám pocit, že to spíše nestíhám. 😄 Každopádně se snažím si organizovat co nejlépe svůj čas a využít každé možné chvíle, kterou přes den mám, abych si splnil veškeré úkoly, které si naplánuji. V době před pandemií se mi to dařilo lépe, protože fakt, že jsem fyzicky došel do školy, mi dával jasný rytmus a všechny věci šly pak lépe od ruky. V této době má každý okolo pocit, že když je vše online, mám asi nekonečně času na všechno. Zároveň vyučovaná látka se mnohem hůř dostává pod kůži a nemám takový rozhled tím, že nejsem v tom prostředí. Tak uvidíme, snad se věci na podzim už dostanou zpět do normálu.

 

Proč sis vlastně vybral Fakultu podnikohospodářskou?

Důvodů je více. Přijde mi, že na tuto fakultu chodí podobné typy lidí jako jsem já. Rádi si organizují čas a věci v životě podle sebe, jsou kreativní, podnikaví… Jelikož nemám žádné vysněné povolání, myslím, že tato fakulta je schopná mi poskytnout velký rozhled a dobrý základ do budoucna, ať už se budu realizovat v jakékoliv sféře. Znalost cizích jazyků, managementu, rozumět financím, mezilidským vztahům… To vše jsou dovednosti, které vnímám do budoucna jako velmi univerzální a na fakultě se dají naučit. Zároveň i můj otec podniká. Mám k tomuto oboru tedy blízko i z tohoto důvodu.

 

Jak se Ti, jako sportovci, hodí znalosti ze studia u nás?

Věřím, že i ve zdánlivě odlišných oborech a činnostech se dají najít společné proměnné. A také, že čím širší rozhled a komplexnější pochopení situací, tím lepší pro jedince. Umět se o sebe postarat, jednat s lidmi a naučit se řešit problémy se hodí nejen sportovcům. Tento obor nemá fakticky mnoho společného se sportováním jako takovým, ale mně osobně rozšiřuje spektrum toho, co ovládám a v čem se orientuji. Mým cílem je být co nejkomplexnější a vyzkoušet si v životě více cest a i toto je jedním z důvodů, proč studuji tuto školu.

 

A čeho bys rád dosáhl do budoucna (ať už ve sportu nebo jinde)?

Řeknu jen, že bych v budoucnu rád sportoval na světové úrovni, a ostatní cíle si nechám zatím pro sebe… Ať už budu dělat cokoliv i mimo sport, je pro mě důležité, aby mě to naplňovalo a dávalo mi to smysl.

 

Další zajímavosti, novinky a užitečné informace od nás z fakulty najdete i na našem Facebooku a Instagramu. A videa na Youtube 😊.