FPH Success: Rozálie Pánková o výstavách Agáty Slámové a spolupráci s Ondřejem Kobzou

Rozálie je studentkou bakalářského programu Arts management, což rozhodně nezapře. Je totiž kurátorkou dvou výstav se zaměřením na velkoplošné sochy Agáty Slámové a spolupracovala například i s Ondřejem Kobzou na projektu Šachy dělaj člověka.

Co obnáší práce kurátorky?

Umělcova tvorba je často velmi komplikovaná na pochopení. Z mé zkušenosti nelze práci dělat bez toho, abych pochopila a rozuměla každé části díla a jeho kontextu. Řekla bych, že práce kurátora spočívá v prezentaci uměleckých děl jako celku širší veřejnosti. Obnáší především komunikaci s umělci, s prostory, PR a marketing, ale i mnoho dalších činností.

Jak ses k práci kurátorky dostala?

Agáta je moje kamarádka a její díla mě vždy inspirovala. Jednou jsme si společně sedli a zjistili, že schopnosti, které nemám já, má ona. A schopnosti, co nemá ona, mám já. Dohromady tedy můžeme vytvořit skvělou výstavu a taky se tak nejednou stalo. Samozřejmě, že získané zkušenosti jsem nabrala díky práci v galerii, v uměleckém prostředí, a tím, že umění bylo vždy můj koníček. A také studiem nebo spíše inspirativní komunitou na Arts managementu.

Můžeš nám přiblížit tvorbu Agáty Slámové?

Agáta se zaměřuje na sociologická a psychologická témata. Je pro ni důležité osobnostní vyjádření dané problematiky a jakási intimita. V dílech často reflektuje vlastní životní zkušenosti. Zajímá se o témata, jako jsou společenské vztahy (dílo studie sociálních funkcí), spánek (dílo krajina nebdělosti) nebo třeba běžné zvyklosti.

Musíš být s umělcem na „jedné vlně“ nebo si umíš představit pracovat třeba na něčem, s čím se úplně neztotožňuješ?

Určitě se musím stoprocentně ztotožnit s tím, s čím pracuji. Myslím, že bych nedokázala pracovat s něčím, čemu bych nevěřila nebo tomu důkladně nerozuměla. Poté by zprostředkování návštěvníkům, potencionálním kupcům a dalším zainteresovaným stranám bylo mylné a nemělo by smyl.

Když se řekne Ondřej Kobza, co Tě první napadne?

Rozmanitost. Krabička plná nápadů. Všechno jde, když se chce. Když někdo řekne, že něco nejde, tak z toho udělá ještě větší bláznivost a realizuje ji (v tom nejlepším slova smyslu). Příkladem toho je prostřený Karlův most nebo nedávno prostřené Staroměstské náměstí.

S Ondřejem jsi spolupracovala na projektu Šachy dělaj člověka. O čem tento projekt je a co vše jsi měla na starosti?

Šachy dělaj člověka je projekt, který měl mnoho podob. Ve chvíli, kdy jsem přišla já, se vytvořila nová podoba – betonové dlaždice stříkané na šachovnice s dřevěnými figurkami. Projekt už od začátku spočíval v rozmisťování různé podoby šachů do veřejného prostoru. Při umístění bylo vždy důkladně rozmýšleno místo, aby se do veřejného prostoru šachy hodily. Šachové figurky jsou zde nechávány přes celý den bez dohledu, přičemž spoléháme na lidi, že je neukradnou. Přes noc je sklízí pečovatelé (to může být blízká restaurace, galerie, pejskař,..).

Součástí mé práce bylo vymýšlení technické stránky šachů, tedy jak bude vypadat a fungovat konečná podoba. Tedy byla nutná komunikace s odborníky na dlouhotrvající spreje a především komunikace s Rubikonem, který nám skvěle pomáhal s výrobou figurek. Vybírání vhodných míst pro umístění šachů, domlouvání pečovatelů o šachy na konkrétních lokalitách, jejich kontrola a v neposlední řadě marketing projektu.

Byla to Tvá jediná spolupráce s ním?

Kromě projektu Šachy dělaj člověka jsem s ním spolupracovala na dalších rozmanitých činnostech. Pomáhala jsem například s projektem Poesiomaty a Piána na ulici.

Má práce s umělci svá specifika?

Práce s umělci je specifická především přístupem k nim. Určitě musí být člověk open-minded, být připraven na několik možných scénářů a mít v hlavě stále nějakou možnost B nebo třeba i F. Každým krokem se může cokoli změnit, proto je nutná konstantní komunikace a angažovanost.

Kdo je Tvůj oblíbený umělec? A proč?

Není mi blízké takto specifikovat jednoho nebo pár umělců. Umělecké dílo se mi vždy líbí tím, jak na mě působí. Z historie mě vždy přitahovala abstrakce, jako je například Kandinskij.

Co formovalo Tvůj vztah k umění?

Musím přiznat, že nejvíce asi okolí. V první řadě rodina, ve které sice nejsou umělci, ale všichni mají k umění velmi kladný vztah a baví je. Táta měl v jednu dobu galerii, takže i tam jsem poznala, jak to chodí. V druhé řadě okruh přátel, ve kterém byla vždy část tvořících umělců.

Tvoříš Ty sama?

Chci tvořit pro lidi akce a kulturní zážitky, to je moje tvorba. Umělecká díla sama netvořím. Myslím, že už dávno jsem pochopila, že umění obdivuji a moc mě baví, ale umělcem nejsem. Jediné, co sama dělám, je, že na šicím stroji přetvářím kousky oblečení z druhé ruky. Ale to je jen další má záliba, ve které si moc nevěřím.

Proč ses rozhodla studovat program Arts management?

Vždy mě to k umění táhlo. Baví mě, líbí se mi, miluji ho podporovat! Sama jsem ale v ničem nebyla dobrá a ani mě netáhlo tvořit něco hmotného. Líbí se mi vytvořit atmosféru pro lidi, aby na ni nezapomněli, aby si odnesli kulturní zážitek, a spojovat dohromady nečekané. Program Arts Management dává možnost kombinovat ekonomii s kulturou, a to je přesně něco pro mě.

Jak dokážeš skloubit práci a studium?

Občas je to velmi těžké, ale když si člověk nastaví hranice, tak je to možné zvládat.

Můžeš nám prozradit, co Tě pracovně čeká?

S Agátou plánujeme v září další výstavu, takovou komornější a lokálnější, která se bude konat v Dobřichovicích u Prahy (spolupráci s Agátou můžete sledovat na Instagramu @krajina_nebdelosti). Také mě čeká organizace second hand Pop-upu. Ve spolupráci se studentkou Arts managementu v Haagu Natálií Koudelkovou nás za rok čeká velká akce, která bude spojovat více uměleckých oborů dohromady. Na to se moc těším.

Další zajímavosti, novinky a užitečné informace od nás z fakulty najdete i na našem Facebooku a Instagramu. A videa na Youtube 😊.