Studium očima absolventky: rozhovor s Evou Zavadilovou

Eva u nás na fakultě vystudovala jak bakalářský, tak magisterský navazující program Podniková ekonomika a management (nyní Management). Za vedlejší specializaci si zvolila Projektový management. V současnosti Eva pracuje ve společnosti Symphera. Rozhodli jsme se Evu trochu vyzpovídat a zjistit, proč si zvolila zrovna naši fakultu a danou vedlejší specializaci, co přesně obnáší její práce, a ještě mnoho dalšího 😊

 

Začneme od začátku 😊 Proč padla Vaše volba na Fakultu podnikohospodářskou a program Podniková ekonomika a management?

Když jsem končila gymnázium, lákala mě podniková sféra, ale nevěděla jsem, na co přesně se mám specializovat. FPH se mi zdála z výběru nejsympatičtější, protože nabízela široké spektrum oborů – od personalistiky, přes psychologii, management, marketing až po logistiku. Těšila jsem se na to, že budu moci nahlédnout pod pokličku všem oborům a vybrat si z nich ten pravý pro své budoucí směřování.

 

Napadlo Vás skončit bakalářem, nebo jste věděla, že chcete pokračovat na magisterské studium? A proč?

Přiznám se, že jsem vlastně ani nikdy neuvažovala o tom, že by moje studijní cesta skončila bakalářem. Věděla jsem, že po bakaláři chci ještě pokračovat magisterským studiem. Ani jsem neuvažovala o jiném zaměření, protože jsem byla s výběrem spokojená. Takový byl plán, a tak se taky stalo. Mission accomplished. 😊

 

Na základě čeho jste si vybrala vedlejší specializaci Projektový management? 

Výběr vedlejšky pro mě byl krok do neznáma. Před tím jsem vůbec nevěděla, co je projektové řízení a co obnáší, ale znělo to zajímavě a užitečně, takže jsem se rozhodla to zkusit. Hodně ve mně rezonovalo ono „magické“ slovo projekt jako synonymum pro vytváření něčeho nového, týmová práce, uplatnění sociologie a psychologie a v neposlední řadě určitě možnost projektové praxe během studia, ve spolupráci s reálnými organizacemi a projekty. Zkusila jsem tedy štěstí a vydala se do projektového řízení, ve kterém se pohybuji dodnes.

 

Zhodnotila byste stručně z Vašeho pohledu VS Projektový management.

Nejstručnější hodnocení by znělo „dobrý základ pro vstup do světa projektů“. Neodpustím si ale delší komentář, který určitě nebude od věci: vedlejška mi pomohla zorientovat se v tom, co obnáší projektové řízení; jaké jsou metodiky, nástroje a techniky v projektovém řízení. Pomohla mi také uvědomit si, že to, co jsem do té doby znala jako „školní projekt“ je něco jiného než projekt v praxi a tím pádem vyžaduje i jiný přístup. Tyto poznatky se pak pochopitelně hodně „obrousily“ a doplnily firemní praxí, ale pro mě bylo podstatné, že jsem měla z čeho vycházet, na čem stavět. Hodně si vážím individuálního přístupu vyučujících a snahy předat během kurzů co nejvíc znalostí, možnosti spolupráce, získání nových kontaktů, přátel a příležitostí během studia.

 

V průběhu studia (v 2016) jste se zapojila do Studentského klubu projektového řízení a od loňského roku jste dokonce jeho předsedkyní. Co přesně je náplní klubu? 

SKPŘ je pro mě velká parta kamarádů, se kterými jsem zažila spoustu věcí a jsem za ně nesmírně vděčná. V klubu se zaměřujeme na osobní rozvoj členů, sdílení zkušeností a znalostí (nejen) v projektovém řízení, budování přátelství a kontaktů. Během semestru pořádáme workshopy na různá projektová témata a vymýšlíme další projekty, vč. neformálních setkání, kterým říkáme Projektová piva. Naším vlajkovým projektem je konference pro studenty a začínající projektové manažery PMcon (v roce 2021 bude již sedmý ročník). Jedná se o edukační projekt, kde se lidé učí fungovat v projektovém týmu a v rámci projektu obecně, s čímž jim pomáhají seniornější kolegové z klubu. SKPŘ také pomáhá svým členům najít praxi nebo práci v projektovém řízení.

 

Co Vás na práci v klubu baví?

Na klubu mě baví, že když člověk chce, může zrealizovat neuvěřitelné věci. Zní to podezřele idylicky, ale já tomu vážně věřím. V klubu se snažíme vytvářet bezpečné prostředí, kam mohou studenti přijít a vyzkoušet si různé aktivity a role na projektech. Dáváme jim také prostor pro jejich vlastní tvorbu/ nápady/myšlenky a hledáme cesty, jak je v jejich snažení a zkoušení nových věcí podpořit. Častokrát jsem sama velmi překvapená, jaké úžasné věci/projekty je dokážou napadnout a jakou radost mají poté z jejich realizace. Proto mě koneckonců baví spolupracovat s mladými lidmi, kteří na sobě chtějí zapracovat a snažím se jim pomoct, aby se mohli posouvat dál. Věřím, že každý má na něco talent. Jen je občas potřeba z něj ten talent „vykřesat“, protože si ho ještě nestačil všimnout. 😊

 

Už během studia jste začala pracovat na pozici juniorního konzultanta ve společnosti Symphera. Jak jste se na tuto pozici dostala?

Do Symphery jsem se dostala šťastnou náhodou. Na jaře 2016 se mnou studoval kurz Kompetencí projektového manažera Pepa Sarkány, můj dnes již dobrý kamarád a kolega, který mne do Symphery doporučil. Takže bez předchozí praxe, zato s velkým nadšením, chutí učit se nové věci a testovat znalosti z VS ve firemním prostředí, jsem byla přijata a tím vlastně započala moje profesní cesta v projektovém řízení.

 

Co Vaše práce ve společnosti Symphera obnáší?

Symphera je poradenská a školicí společnost pro projektové řízení. Moje práce se odehrává zejména v té poradenské části firmy, kde našim klientům pomáháme v různých oblastech, např. nastavujeme projektové kanceláře, připravujeme metodiky, vyrábíme šablony na míru, realizujeme mentoring na projektech apod. V posledních měsících se navíc specializuji na vizuální komunikaci, kdy klientům pomáhám najít optimální formu prezentace informací, aby tato sdělení byla pro příjemce naprosto jednoznačná a srozumitelná. Nejdůležitější složkou naší práce je tedy bezpochyby komunikace s klienty.

 

Jak šlo skloubit práci a studium?

Ze začátku velmi dobře, v jeden moment jsem měla dokonce 2 part-time zaměstnání. Paradoxně, když se přiblížil konec studia a psaní diplomky (jak jinak než na téma z projektového řízení), začala jsem se věnovat více práci a získávání zkušeností, méně pak dokončení studia, které jsem si tím prodloužila. Vždy je to podle mě ale otázka stanovení priorit. Člověk si musí říct, co pro něj má v daný moment větší přidanou hodnotu, zvážit i „náklady obětované příležitosti“ a jít si za tím, co chce.

  

Pomohly Vám poznatky ze školy v práci?

Určitě. Byla jsem ráda za základ, který jsem získala ve škole. V praxi jsem pak měla prostor tyto poznatky prohlubovat a častokrát i lépe s odstupem času pochopit jejich význam.

  

Jaké máte plány do budoucna?

Asi bych si netroufla tomu říkat úplně „plán“, spíše mám vizi, které se hodlám držet a pokud to bude žádoucí, ráda ji budu sdílet i s ostatními. Chci se určitě zaměřit na vzdělávání, osobní rozvoj, pokračovat ve spolupráci s mladými lidmi a podporovat nápady, jejichž realizace bude mít smysl. Co to konkrétně bude, nechávám zatím otevřené.

 

 

Sledujte nás na Facebooku a LinkedIn, ať vám už nic neunikne. Zajímavosti najdete i na našem Instagramu a YouTube.

Studium očima absolventky: rozhovor s Evou Zavadilovou